Stranger Things

Pro začátek jedna lehká rovnice. Co dostanete, když smícháte Krotitele duchů, E.T. mimozemšťana, Akta X a knihy Stephena Kinga? Divné věci. Ne, ještě lépe... "Podivnější věci".

Stranger Things jsou retro výlet s komfortem kvalitního moderního provedení. Uspokojí touhu vrátit se do minulosti a zavzpomínat na "lepší časy" v pohodlí Full HD obrazovky. Navnadí na nostalgii, kterou jste ani nevěděli, že ve skrytu duše postrádáte. Od vizuální žranice především poslední řady, přes "jé tu znám" aka hudební podkres až po nekonečnou zásobu nerd referencí a geekovských hlášek je znát, že seriál má specifickou dobovou atmosféru, která by se dala krájet. 

Seriál debutoval jako okouzlující klišé, které bezkonkurenčně oslnilo mladé a vytyčilo nový směr seriálů s retro nádechem. Poté, za notné pomoci hypu a oddaného fanouškovství, překodrtal o něco slabší, trochu nedopečenou druhou řadu. 

Toto léto se Stranger Things po dvouroční pauze za ohromných ovací vrátili. A už od pohledu bylo jasné, že půjde o nefalšovanou raně osmdesátkovou nálož, která vám dá za zvuků tělovýchovných hitů líznout pestrobarevné zmrzliny tehdejších trendů.

Prvních pár dílů se táhlo jako žvýkačka, nakonec se ale čekání vyplatilo. Po přetrpění prvních dvou až tří epizod se dostavil příběh, děj se trošku zahustil a okořenil špetkou pro změnu dobře otočených klišé. Postavy dostaly více prostoru pro růst. Některé s časem nenaložily nejlépe, jiné se naopak konečně vylouply. Nováčci byli představeni nejen zajímavěji, ale také byli napsáni s duší a ne jen jako plot device, tak jako někteří nejmenovaní z minulých řad. Tito o charakter ochuzení staří známí se pak konečně dočkali nějaké té osobnosti.

Jediná očividně nerealistická věc (v seriálu o paralelních světech a superschopnostech) byla, že více než polovina děcek měla vztah. I mean, ruku na srdce, kolik z nás mělo ve čtrnácti kluka nebo holku? Co začalo v předchozích dvou sezónách jako roztomilé pokukování a vzájemné oťukávání (nejen u dětí) se zvrtlo v nemotorné, trapné vztahy, které na obrazovce zabíraly až příliš místa. Není náhodou hloupé párovat postavy, jen aby bylo, na co koukat než záporák nabere sílu a dožvýká svoje steroidy?
Ale jasně, to ze mě určitě mluví závistivý, zamindrákovaný nerd. Přesně ten, který si nehorázně užíval stylovou hudbu, praštěnou osmdesátkovou módu a jiné fanservisové narážky na dobovou kulturu. A přesně ten, který bude za rok nebo dva znovu s napětím sedět na okraji sedačky a sledovat, jakým směrem se seriál vydá tentokrát. (So until We'll meet again...)

The End of the F***ing World

"Sešli se dva teenageři na britském venkově a jak už to tak bývá, hrdličky se nám daly dohromady. Oh, jak sladké!
Ona ho chtěla čistě z nudy a on jí, protože chtěl zabít něco většího než jen kočku. Prostě romantika.
A když se konečně rozhodnou, že utečou z domu, vydají se společně na dráhu zločinu."

Kdybych vám toto doporučila, mysleli byste si, že jsem psychopat? No, už jsem lidem doporučovala anime o teroristech a ani jsem při tom nemrkla... Okay, doporučuji, abyste si to shlédli, ale pamatujte, že to není jen tak obyčejný šálek čaje. Spíš pěkně černé kafe.

Humor této netflixovky je sice černý, ale ne vyloženě hrubý a urážlivý, což mu propůjčuje jistou výhodu do začátku - tak akorát, abyste měli chuť si pustit další episodu. V mnoha ohledech mi připomínal jistou knihu od Isaaca Mariona o vnitřním životě zombies; Warm Bodies (něco, co jsem objevila ve svém edgy teen stádiu a už to se mnou zůstalo). Nejspíš pro svůj velmi přímý, přímočarý, úsečný vtip, který si nebere servítky.

Stejně úsečný a přímý je vlastně celý seriál. Kdo zná filmy od Wese Andersona, kterým se seriál též velmi podobá, (Grandhotel Budepest, Moonrise Kingdom, či The Royal Tenenbaums) možná už tuší, na co narážím. Časté užití retrospektivy, filmový střih, který se někdy soustředí na něco velmi obyčejného a zdánlivě nepodstatného a někdy naopak utne naprosto perfektní scénu, ze které by normální film vyrýžoval ještě dobrých deset minut. Možná to zní jako výtka, opak je však pravdou. Tempo děje je jedním z největších plusů tohoto kousku.

Charaktery byly též velmi zajímavé. Člověk si je zamiloval i přes jejich nedokonalosti, nebo dokonce spíš právě kvůli nim.
Vyprávění z pohledu první osoby, jako by si postava snad četla ve svém deníku, jim pak jen prospělo a bylo díky němu poměrně jednoduché s nimi sympatizovat. (Don't judge me, okay!)

V neposlední řadě bych také ráda zmínila vhodně zvolený soundtrack. Jelikož je celý seriál laděn do lehkého retra, dá se očekávat, že i hudba bude v podobném stylu. Takže pokud máte rádi songy například z Guardians of the Galaxy či Stranger Things, určitě si TEOFW playlist zamilujete taky.

Ať už jde o námět, provedení, nebo netradiční stopáž a délku seriálu (pod tři hodiny celkem), jedno je jasné, The End of the F***ing World je zkrátka jedním slovem: nekonvenční. To však neznamená, že si nezaslouží víc pozornosti. Takže, pokud se nebojíte, že si "zašpiníte ruce", můžete se do něj směle pustit!

Game of Thrones tag

Sedmá série za námi, dva roky čekání na další ještě před námi. (To už je skoro, jak Sherlock..) Místo recenze, která by u tolik známého seriálu byla už téměř zbytečná, si tedy volím raději menší "dotazník", abych vám přiblížila svoje názory na tento fenomén.

I. General questions about the show

Klasická první otázka, který rod je nejlepší?
Záleží, jak se to vezme. Ze všech nejmilejší jsou mi Tyrellové. (*remembers the last two seasons* My poor little roses! *ugly crying*) Tedy, ze všech nejmilejší mi byli Tyrellové.
Na druhou stranu, Targaryenové mají mnohem zajímavější historii, kterou ráda studuju. Hmmm...

Oblíbené postavy?
Takže to máme Margaery, Briene, babču (=Lady Olennu) a Lyannu (ale pozor Mormont, nikoliv Stark!). Někdy taky Danaerys (záleží na tom, jak moc dementní rozhodnutí právě dělá).
Jinými slovy.. Go girls, go rule the world together!
Abych ale nediskriminovala, mám i nějaké mužské favority. Jmenovitě Tormund, Oberyn, Jorah, Tyrion, Davos. Zkrátka čestní, oddaní chlapy, z nichž někteří mají dost proříznutou pusu.

Nejvíc nenáviděné postavy?

Lord Babiš Petyr Baeliš zabírá prvních pět míst. Jen málokoho jsem nenáviděla tak, jako jeho. (Step away from the underaged girls!)
Za ním v těsném závěsu Cersei. Nejen, že je to mrcha od přírody, ale ještě mi zabila Margaery.

Joffrey, nebo Ramsay, kdo je horší?
Rozhodně Ramsay. Byl totiž systematicky, plánovaně šmejd. Joffrey, i když to byl stejnej maniak, se dal ještě relativně oblbnout.

Oblíbená smrt?
Myslím, že stále zůstává Viserys. I když psí žrádlo taky nebylo špatný. A jo, málem bych zapomněla, ještě oběšení zrádců z Noční hlídky a smrt Yggrite.
Co dodat, mám hodně oblíbených smrtí. (◕‿◕✿) (Kupodivu, právě Malíčkova není jednou z nich. Domnívám se, že je to kvůli tomu, že z ní nemám ten správný pocit zadostiučinění.)

Kdo měl naopak dostat víc času?
Tipli jste si dobře.. Oberyn a moje malá růžička, Margery.

Oblíbené hlášky?
Bend the knee. (*winks in emoji*) ★~(◡‿◕✿)

Nejlepší scény?
Teoreticky většina s Danaerys. Třeba bojová aréna v šesté řadě a první let na Drogonovi. Všechny scény s draky. Ale je i pár takových, kde se obejdu i bez nich.Například setkání Dany s Yarou bylo dost dobré samo o sobě.
Celkově Dany + nové postavy je moje oblíbená kombinace. Jak její první setkání s Tyrionem, tak představení Jona proběhly nad moje očekávání.

A co vlastně "lodím" (shipuju)?
Kteréhokoliv z mých oblíbenců x happiness and life.
Mimo to se moje OTP často mění. Dost dlouho jsem držela palce Jorahovi, aby se dostal z friendzone. (Což po sedmé sérii už tak úplně neplatí.. (¬‿¬) ) Též jsem hodně přála Jaimemu a Brienne, a docela mě oslovil i pár Margaery a Sansa. (Abych ale pravdu řekla, kdysi jsem se dozvěděla o shipu Sansa a Sandor/Ohař, který vychází především z knížek, a úplně jsem se "zamilovala"..)

Mám crush na nějaký konkrétní character, či herce?
Herci Petyra a Joffreyho! Jak můžu zbožňovat lidi, jejichž postavy nesnáším? Právě proto, že jsou to výborní herci.
Jacka Gleesona, představitele Joffreyho, mám ráda především kvůli jeho jinak milé povaze a smyslu pro humor. Herce Malíčka, Aidana Gillena, mám naopak v oblibě čistě kvůli jeho vzhledu. (No uznejte sami, úžasný hlas a charizma mu prostě upřít nemůžete, i kdyby jste chtěli..)
A pak samozřejmě postava Margery. (I mean isn't she the cutest and the most beautiful thing you've ever seen?)

Které melodie ze seriálového soundtracku si pouštím nejčastěji?
Abych pravdu řekla, vždycky jsem měla ráda opakující se theme Danaerys, ale až s poslední sezónou jsem si vůbec nějaké melodie stáhla. Přijde mi, že v sedmé sérii je soundtrack o dost melancholičtější a to mi upřímně velmi vyhovuje.
Mým absolutním favoritem je Truth, protože se mi při ní přímo svírá srdce a hned po ní, jen o maličko méně poslouchaná Home, u které se mi chce téměř vždycky brečet.
Musím se však přiznat, že úplně nejčastěji si pouštím jistou Karliene, která přezpívává původní písničky napsané George R.R. Martinem.
Z jejího repertoáru mám asi nejraději The Song of the Seven, ale za zmínku stojí i další pomalé jako The Last of the Giants, Dragon Queen, Sansa's Hymn, rychlejší The Bear and the Maiden Fair a The Dornishman's Wife, či klasiky You Win Or You Die a The Rains of Castamere.

II. You win or you die: If I were a character

Do kterého rodu bych nejspíš patřila?
Jako s každým fandomovým škatulkováním, mám s rody trochu problém. Žádný nemá do kamene vytesané charakteristické vlastnosti. Můj nejlepší odhad je nějaký menší, nevýznamný rod, který se drží stannou a příliš se nezapojuje do válek Západozemí.

Na kterém místě bych ráda žila?
Možná Highgarden. Musím ale přiznat, že by mě celkem lákal i sever, i přes můj celkový odpor k tamějšímu klimatu.
Třeba takové sídlo rodu Forresterů (z Game of Thrones: A Telltale Games Series) by mohlo sloužit jako poměrně dobrý příklad.

Které věci a místa bych ráda viděla? 
Čarostromy a stromy srdce v božích hájích na Severu. A Valyrii, protože, kdo by nechtěl vidět, největší a nejvznešenější město v dějinách známého světa. A lebky draků pod Rudou baštou. A vůbec samotné, živé draky, když už jsme u toho, ale kdo by nechtěl vidět draky, že jo...

Měla bych za společníka radši draka, nebo zlovlka?
I když mi to trhá srdce, asi bych šáhla po vlkovi. Přeci jenom se dá o dost líp vychovat a nebude mi tolik líto, že mu nemůžu dát tolik prostoru a svobody, kolik by si zasloužil.

Usilovala bych o Železný trůn?
Nope. I kdyby nešlo o poměrně krvavou záležitost, bohatě by mi stačila trocha zlata a zastrčený hrad, o kterém nikdo nemluví. (V tomhle jsme s Bronnem za jedno.)

A konečně.. Podle jména knih.. Death by ice or fire?
Fire. I mean. If I go down, I go down with style.

P.S.: Otázky jsou jen a jen vaše.. Máte na ně vlastní odpovědi? Pište do komentářů, či napište vlastní článek. Fantazii se meze nekladou!  (ﾉ◕ヮ◕)ﾉ

Bullying and suicide

Dnes se, trochu netradičně, zaměřím na téma, které se sice v seriálech a filmech objevuje často, dvakrát oblíbené však u diváků rozhodně není. Šikana a s ní spojené sebevraždy. Vím, jedná se o velmi konkrétní téma a ještě k tomu depresivní. Ráda bych ale rozebrala a přiblížila, jakým způsobem tento problém zobrazují konkrétní seriály a anime.

Než přejdu k samotnému článku, ráda bych řekla pár věcí. Šikanu ve škole jsem sama prožila a pokud jde o sebevraždy musím bohužel konstatovat, že i ty se v mém okolí vyskytly. Jako snad každý jsem o ní párkrát uvažovala. Můj spolužák ze střední ji pak doopravdy spáchal. Nic z toho vám tu nevyprávím, aby jste mě litovali. Jedná se pouze o kontext, vysvětlení mojí zaujatosti vůči tomuto okruhu témat.

13 reasons why

Promyšlený, propracovaný seriál, který hned od samého začátku dává jasně najevo, o čem je. Středoškolačka Hannah si prošla za poslední rok peklem a vzala si proto život. Její příběh tím však neskončil. Před svojí smrtí nahrála kazety, kde mluví o 13 důvodech, proč se zabila.
Musím říct, že prvních několik dílů jsem měla z celého seriálu vyloženě špatný pocit. A to ne, proto, že by mi vadilo temné, ponuré téma, kterým se zabývá. Hanniny důvody mi přišly malicherné a celá věc pro mě byla vyloženě urážkou. Ve sledování jsem se však rozhodla i přes moje "nesympatie" pokračovat. A to jednak ze zvědavosti plynoucí z obecné popularity seriálu, jednak kvůli poměrně napínavému ději. Jak jsem ale postupovala dál a dál, začala jsem pomalu chápat. O co závažnější byly Hanniny důvody, o to vážněji jsem začala celou věc brát.

Jako první bych chtěla začít s kritikou. Popravdě mám trochu obavy, aby se z celého seriálu jeho zpopularizováním nestal návod. Udělal totiž jen málo, aby ukázal, že z Hanniny zdánlivě neřešitelné situace mohlo být i jiné východisko než smrt. Spalo by se mi o mnoho lépe s vědomím, že tragický seriál a jeho depresivní téma své diváky sice donutil o šikaně a sebevraždě víc přemýšlet a mluvit, že je přitom ale nepostrčil a neinspiroval. Mnoho lidí místo seriálu doporučuje knihu od Jaye Ashera, na jejíž námět byl seriál natočen. Ta se mnohem méně točí kolem ostatních postav a soustředí se pouze na vyprávění Hannina života.

Abych ale o příběhu nevyzradila příliš a přitom seriálu přiznala i nějaké jeho přednosti, které mě na něm "potěšily" (jak jen mě mohou věci v seriálu o šikaně a sebevraždě potěšit)...

Na první pohled mě zaujala postava Hanny.
A když říkám postava, myslím to doslovně. Neberte mě špatně, ale Hanna je na dnešní poměry trochu oplácaná. A to je víc než dobře. Nikde v seriálu se totiž nezmiňuje fakt, že by proto byla nehezká, nebo že by byla šikanovaná za to, že není jako špejle. Naopak je brána jako sexy a to mi udělalo opravdu radost.
Další mě velmi příjemně překvapilo věrné podání lidských charakterů, zejména jejich rozdílných reakcí a odlišných emocí. Na situaci nereagovali všichni stejně a každý si z ní odnesl jiný pocit, tak jako tomu je i v realitě.
Za třetí, navazující na různé reakce, potěšilo mě, že úzká část Hanniných důvodů se týkala spíše omylů, než cílené šikany. Šlo o věci, ke kterým se připletla, které se staly náhodou, omylem, nebo o různá nedorozumění, zkrátka nebyly myšleny s úmyslem jí ublížit. Samozřejmě, že ji ranily, i když ostatním to nemuselo nutně připadat důležité (tak jako to prvně nepřipadalo dost důležité ani mě), v součtu se však jednalo o mnoho maličkostí, které Hannu změnily.

A pak jsou tu jednotlivé charaktery. Clay, člověk skrze kterého se zpětně dozvídáme Hannin příběh. Skvělá kombinace v minulosti netečné osoby, která se rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou. Alex, jehož kritický/cynický přístup mi byl ze všech nejbližší. Tony, který se prostě jen pokoušel uctít Hannu, jak nejlépe to uměl.
V neposlední řadě mě nadchl i neotevřeně otevřený konec, který mnoho naznačuje, ale příliš se nevnucuje. Díky tomu tak seriál, o 13 téměř hodinových dílech, stojí samostatně a vypráví přitom kompletní a ucelený příběh.
Bohužel to se nejspíš brzy změní, neboť seriál byl prodloužen a na příští rok je plánovaná druhá řada. (Doufám, že v této se dalším sebevraždám vyhneme.) Upřímně bych byla mnohem radši, kdyby udělali například spin-off 13 Reasons why not, kde by někdo předem rozhodnutý spáchat sebevraždu, hledal důvody zůstat. Tím by tvůrci mohli více upozornit na dilema jednotlivce a ukázat, že smrt není jediné řešení.

Koe no Katachi (A Silent Voice)

Celovečerní film na náměty stejnojmenné mangy animovaný studiem Kyoto Animation (známého pro svá anime Free!, Kyoukai no Kanata a Clannad) a hlavně film, na který, a to mi věřte, jsem se těšila pekelně dlouho. A ani trochu nezklamal.
Na základní škole se stane terčem šikany hluchá dívka. Chlapci, který se, jako jeden z mnoha dalších, k šikaně přidá, se to však časem vymstí, když se sám ocitne na jejím místě. O pár let později se oba znovu shledávají a tentokrát se chlapec snaží se dívce omluvit a usmířit se s ní.
Hned z kraje dodávám, že i přes svůj jemný tón mě anime hodně překvapilo. A zajímavý zvrat na konci jen podpořil jeho váhu. Z upoutávky (kterou jsem mimochodem viděla nejmíň 10x) jsem měla pocit, že půjde v první řadě o románek mezi hlavními postavami. Co jsem ale dostala bylo mnohem víc než jen to.
Oproti předchozímu seriálu, kde hrálo prim drama, bylo toto anime spíše pro "odlehčení", (zejména pro svůj sugar-coating). Nabídlo však i to, co mi v předešlém seriálu chybělo. Rozhřešení a smíření.
Nešlo pouze o poukázání na problém šikany, ale i o jeho řešení. A že není jednoduché. Šikana je něco, co se stane vaší součástí a vymanit se z ní je pěkná dřina pro obě strany.
Co dodat, krásná animace, příjemná hudba (nechte se překvapit netradiční úvodní písní, hned při ní jsem věděla, že si anime zamiluji), skvělý story-telling, kde nemusí být vše nutně řečeno, aby to bylo pochopeno a především úžasná atmosféra, která je jako pohlazení po duši. Svou nenásilnou cestou tak Koe no Katachi vysílá do světa zprávu, že na hrubý pytel nemusí být vždy nutně odpovědí hrubá záplata.

TV series tag

Dnešní bloggové menu: Malá fusion TAGu od Catherine Ribbon a Arvari.

Seriál, který máš rád/a, ale nikdo by to do tebe neřekl?
The Walking Dead. Obvykle lidi nesnáší ty patoky krve, ale mě to kupodivu nijak extra nevadí. (Vždyť je vidět, že je to kečup!)

Který ze seriálů tě nejvíc zaujal dějem?
Jak nejvíc zaujal dějem? Všechny seriály mě zajímají hlavně dějem! Dobře, "všichni za jednoho, jeden za všechny", Game of Thrones. Nikdy bych se nevydržela koukat na ty sprosťárny v prvních sériích, kdybych netoužila vědět, kdo si sedne na Železný trůn jako poslední.

Here she is, my darling, my cosplay, my Beth.

Se kterou postavou máš nejvíc společného?
To bude Beth Greene z The Walking Dead. (◕ω◕) I když se zdá, že by nás mohlo smrtelně zranit i šťouchnutí klacíkem, obě se dokážem se životem poprat. (A pak nás zabije naše vlastní blbost... Ups, spoiler.)

Kterou postavu obdivuješ?
Asi Clarke Griffin z The 100. Nemám jí ráda, ale i tak jí obdivuji. Rozhodovat v nelehkých situacích, dělat to, co se zdá být nelepší pro celou skupinu a nést plnou zodpovědnost za všechny chyby. To chce pořádný koule fakt kuráž.

Na jaký seriál si v poslední době začal/a koukat?
Nově vlastně nic moc. Spíš doháním staré resty. Ale mám v plánu dohnat druhou řadu Daredevila a Galavanta.
Během prázdnin bych jinak chtěla zkusit The Night Manager, Mr. Robot, Lucifer a možná, možná Outlander.

Kdyby ses mohl/a podívat na jeden nový seriál, který by to byl?
Moc, moc, moc bych si přála někde sehnat francouzký animák Miraculous Ladybug s českými titulky, nebo alespoň jeho anglický dabing. Vypadá tak nevinně a roztomile (což můžete vidět na obrázku vedle) (¬‿¬) a to je přesně něco, co bych mezi svými poměrně depresivními seriály docela uvítala.

Kdyby ses musel/a vzdát sledování jednoho seriálu, který by to byl?
Teen Wolf. Myslím, že jsem z něj maličko vyrostla a beztak už to není, co to bývalo.

Který seriál tě nejvíc překvapil?
London Spy. Prostě wow! Čekala jsem obyčejný, nestoudný slash, ale místo toho k tomu jsem dostala..... You know what, no spoilers, rather go watch it yourself, ok?

Guilty pleasure?
Pst, The Carrie Diaries jsem měla tak ráda, že jsem o něm dokonce napsala článek.. Ale nikomu ani muk!

Oblíbená seriálová dvojce?
Bellamy a Clarke z The 100! A taky FitzSimmons z Agents of S.H.I.E.L.D. a ještě samozřejmě Beth a Daryl z The Walking Dead.

Seriál, na který se můžeš dívat znovu a znovu?
Tady je konečně řada na sitcomy. Friends a Big Bang Theory by se určitě dělili o první místo.

Seriál, který miluješ, ale ostatní o něm nemají ani páru?
*looks at the pile* Which one?!
Nejhorší je to asi s Lie to me (česky překládáno jako Anatomie lži). Je to podle skutečné osoby a skutečných vědeckých poznatků. Docela dost jsem se z toho naučila a přitom je to vtipný, pěkný, jako Dr. House s tématikou vědy místo medicíny a méně díly.

Seriál, který moc nemusíš, ale ostatní ho milují?
Nesnáším Jak jsem poznal vaši matku. Klasický, hloupý, americký humor.

Máš crush na nějakou herečku?
Emily Kinney, která hraje Beth. Má moc hezký hlas a pěkně zpívá. Taky mám docela ráda představitelku Clarke, Elizu Taylor (o moc víc než její postavu) je to stejný geek jako já.
Ze všech nejvíc ale zbožňuju Gwendoline Christie (Brienne v GoT a taky Captain Phasma v nových Star Wars). Je rozkošná a nemusí přitom být ani malá, drobná a vůbec celá "z cukru". (She's beauty, she's grace, she will punch you in the face!)

Máš crush na nějakého herce?
↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓

Když se řekne slovo "sexy", kdo se ti vybaví?

No u mě je vždycky těžko říct, jestli spíš sexy, nebo cute, nějak se mi to prolíná, ale řekla bych Bellamy Blake. Postava i herec, Bob Morley, oba jsou moji miláčci už od prvních dílů The 100.

Vyjmenuj všechny seriály, na které koukáš.

Tak z těch, který sleduju pravidelně (nebo jsem prostě dokoukala do konce):
Agents of S.H.I.E.L.D., The 100, The Walking Dead, Game of Thrones, Daredevil, The Big Bang Theory, Teen Wolf, Sherlock, London Spy, Jessica Jones, Galavant, Heroes, Lie to me, Pushing Daisies, M.A.S.H., Friends a Red Dwarf.

A z těch, co jsem viděla jen nějakou část (a nejspíš je nikdy nedokoukám):
Doctor Who, Glee, Once Upon a Time, Once Upon a Time in Wonderland, Merlin, Arrow, Agent Carter, Being Human, Grey's Anatomy, The X-Files, Sleepy Hollow, Dr. House, Supernatural, Grimm, Eureka, Desperate Housewives, Almost Human a Charmed.

P.S.: Vyzývám kohokoliv, kdo jen bude mít čas a náladu!

The 100

The 100 aneb sci-fi za posledních padesát-šedesát let nahuštěné do jednoho příběhu.
Jinak známé jako americký seriál vysílaný na stanici The CW (která produkuje i jiné, o něco úspěšnější, nebo alespoň známější seriály jako Arrow, The Vampire Diaries, Reign, nebo Supernatural..) a zároveň zajímavé teen-drama s velice nadějným startem a stále expandující základnou fanoušků.

The 100 je zasazené do post-apokalyptických časů, kdy se lidstvo, uchýlilo na vesmírnou stanici zvanou Archa. Neboť život na Zemi nebyl, po atomové válce, již nadále možný, nikdo se po dlouhých sedmadevadesát let nesnažil na Zemi vrátit. Příběh tak začíná ve vesmíru a ukazuje nám sedmnáctiletou Clarke, která ve vězení čeká, až nabude plnoletosti, aby se mohl znovu přelíčit její případ a aby bylo jednou pro vždy rozhodnuto, jestli bude popravena, či nikoliv. Není co naplat, zákony na Arše jsou drsné. Každý občan starší osmnácti let, je po spáchání přestupku proti pravidlům Archy (například obyčejné krádeži, vraždě, nebo šíření paniky, či porušení populačních zákonů, jako třeba vychovávání více, než jednoho dítěte) souzen za své činy, a ve většině případech, následně popraven, aby se šetřilo příděly. Ti kteří ještě nedosáhli dospělosti, jsou zamčeni pod zámek a čekají na přelíčení, které však většinou stejně nekončí v jejich prospěch. Clarke se však dostává neopakovatelné výsady, může se stát jednou ze sta vybraných vězňů, kteří budou posláni zpět na Zem, aby zjistili, zda je znovu obyvatelná.

Pretty cool huh? Ještě než začnu seriál vychvalovat do nebes musím vás upozornit, že má celkem dost chyb (kterých si při sledování buď nesmíte všímat, nebo budete nuceni obětovat všechny mozkové buňky v záchvatech nekontrolovatelného běsnění..)  Na pár následujících příkladech vám názorně ukážu některé z nepřesností, kterých se můžete dočkat.
Tak tedy hned, jak Stovka přistane na Zemi a všichni se vyhrnou ven z výsadkové lodi a začnou kolem nadšeně poskakovat jako kupa splašených králíků. A jak jinak, moje první myšlenka okamžitě patří gravitaci. Samozřejmě, že aby lidstvo mohlo ve vesmíru fungovat, museli zemskou přitažlivost předtím na Arše nějak simulovat. Otázkou je, dá se zemské gravitační pole simulovat s naprostou přesností? Podle mě rozhodně ne, to by nebylo v moci několika málo vesmírných stanic možné.
Naši miláčci by tak asi jen těžko hopsali kolem, když by měli co dělat, aby se udrželi na nohách.
Dalším bodem je také termoregulace. Uvážíme-li, že lidé ve vesmíru snažili omezit výkyvy teplot na minimum a stabilizovat je, tak jak je pro člověka nejpřijatelnější, (stejně jako se snažili regulovat stav vzduchu...) je velice málo pravděpodobné, že by se naše parta dokázala tak snadno vyrovnat se změnami teplot (nehledě na vlhkost ve vzduchu, které si asi předtím taky moc neužili....) 
Potom jsou tu o něco méně rušivé elementy. Pro začátek jsou to maličkosti, jako všudypřítomná propagace nenasytného amerického ega, jakými je třeba taková vlajka na každém patníku, nebo skutečnost, že z celé naší obrovské matičky Země, přistane Stovka zrovna uprostřed Spojených států. (Odhaduji to na Washington, podle sochy Abrahama Lincolna v pozdějších dílech..)(Která mimochodem přežila atomovou válku... Just saying...) Také tu máme všechny ty flashbacky do minulosti, při kterých se samozřejmě nevyhneme masivnímu užití odlesků, jako bychom se dívali na další Star Trek.. (Vy víte, co myslím... Tohle...)

Přes všechny svoje nedostatky myslím, že tenhle seriál za to vážně stojí.
Ukazuje spoustu zajímavých situací. Ukazuje lidi, jací doopravdy jsou a že nikdy nic není jen černobílé. V ději se objevují zvraty a postavy, které můžete potkat i ve skutečném světě. Člověk, kterého jste měli v prvním díle rádi se může mrknutím oka změnit ve zrůdu, a i z parchanta se nakonec může vyklubat vážený spojenec.
Různí lidé reagují na vzniklé situace rozdílnými způsoby a jejich charakter se tak vyvíjí s každou epizodou a vy tak občas máte pocit, že už nevíte, komu máte vlastně fandit. Ale já se ptám.... Není to tak vždycky? Jsou všichni kolem vás pořád stejní, takový jací se zdáli být, když jste je prvně poznali? Lidé se mění, protože je k tomu tak okolnosti donutily. A u postav v The 100 tomu není jinak.
(Jen tak mimochodem.. máme tu i hvězdičku za úžasný scar-placement!) (Oh, come on! Já vím, že máte rádi, když jsou ty kluci zmrzačený....)

The 100 je zacílené v první řadě hlavně na mladistvé, ale to neznamená, že si k němu nenajdou cestu i ti starší. Pokud však preferujete radši romantické komedie, před horory, možná byste si měli dát zpátečku. The 100 rozhodně není pro slabé povahy, neboť krví a kopanci se tu rozhodně nešetří.
Pro ty citlivé, je tu však stále naděje v podobě stejnojmenné knihy od nepříliš známé, přesto úžasné, spisovatelky jménem Kass Morgan.
Tam, kde se seriál se snaží ukázat krutou stránku věci, se knížka zaměřuje spíš na pocity a, na rozdíl od seriálu, výrazně víc řeší otázky a nepřesnosti, které jsem vypsala výše.
Kniha i seriál mají mnoho společného, přesto se od sebe hodně liší. Některé postavy, které jsou v seriálu, nejsou v knize, a některé postavy, které v knize jsou, se zase neobjevují v seriálu. Stejně tak i osobnost některých postav byla pro seriál výrazně pozměněna.
Mě osobně se však vyplatilo obojí, jak shlédnout seriál, tak přečíst knihu. Čím víc se příběhy různí, tím radši je mám, protože v každém z nich si najdu, co mě zrovna baví.

Teen Wolf

Well, ohledně tohohle teen seroše z produkce MTV, mám silně rozpolcené pocity, neboť ho naprosto miluju, ale snažím se to maskovat před společností... 
Mezi svými na Zlu, jsem sice našla i pár nadšenců, jako jsem já, (nebo ještě trochu fanatičtějších) ale co se tak ptám lidí okolo, nijak moc pozitivně na to nereagují... Možná se jen obklopuji špatnými lidmi... (To je překvapivě produktivní myšlenka... Kde ta se u mě vzala... Hmm... ) 
Takže k jádru pudla.. O čompak to je? O vlkodlacích... (Obviously... Vlkodlaci jsou přece prudce cool...) Kromě těhle vlkodnačích teenagerů (který už ve skutečnosti dávno nejsou teenageři) se tam ale objevujou i další stvoření z mýtů a legend... (Na Cullenovic upíří rodinku sice ještě nedošlo, ale i tak je tam dost mutantů na to, aby u toho člověk občas potřeboval slovník..)

Teen Wolf  má zatím tři řady, ale za tu dobu už stihli vytvořit vcelku slušně zamotanou historii, která se nedá prakticky sumarizovat do několika srozumitelných vět, (Upřímně, jestli to někdo dokázal, prosím pošlete mi ten článek a máte u mně zlatýho bludišťáka...) takže se vyvaruju vyprávění děje a shrnu jen to úplně nejnutnější...

Seriál se začal natáčet kolem roku 2011 a tak grafika není nic extra.. Na popis charakterů vám kašlu (je jich tam prostě moc a každej má svojí vlastní hlavu...) 
Dost dlouho, asi celou první a část druhý série, to vypadalo jako strašně nevinnej a cute seriál, (což ale nebylo jen na škodu, jak by se zprvu mohlo zdát, protože to bylo vlastně i celkem vtipný a tak jsem se neustále něčemu tlemila..) akorát to pak pro mě byl docela šok, když se třetí sérii objevil darach (jinak řečeno tohle) (spoilers alert).
Jediný, co mi opravdu nesedělo, bylo, že hlavním hrdinům vždycky všechno projde, a že jim režisér neubližuje... (Ne že bych jim to přála, jen mi to přišlo krapet nerealistický..) I to se ale s poslední sérií, která se začala vysílat teď v červenci, změnilo.. Postavy jako by konečně dospěly a celý to chytlo takovej temnější odstín... 
Je to ponurejší než ty předchozí série. 
Suma sumárum, když se na to tak koukám, dalo by se říct, že by se poslední série mohla trhnout a dělat, že k předchozím dvoum nepatří... No žoužel (ne fakt to neni překlep, já to takhle píšu) teď mě čeká několik dlouhých měsíců, neboť nové díly budou zas až v lednu (nebo tak nějak...)

Už nemám, co napsat, tak radši končím, Live long and prosper!

The Carrie Diaries

Ok... Pomalu vzdávám všechny naděje na dopsání normálního článku, takže načnu další téma ze šuplíku...

Z nějakého naprosto nepochopitelného a pravděpodobně i zcela neomluvitelného důvodu jsem se začala dívat na The Carrie Diaries.. (Ano, už si vzpomínám.. Nudila jsem se..)
Well, po umělecko-estetický stránce se mi to docela i líbí... Je to tak pěkně barevný (což můžete samozřejmě náležitě posoudit podle toho černobílého obrázku vedle...)
Ale i tak tu pořád je ta moje logicky myslící část mozku, (která, díky Bože za to, ještě neodumřela) aby mi připomněla, že tohle není zrovna můj obvyklý šálek čaje..
The Carrie Diaries jsou prequel pro Sex ve městě, a upřímě? Od Sexu ve městě se liší jen v jedné, ale zato celkem podstatné věci. Není tam Sarah Jessica Parker. (Hallelujah! Nevím, jak moc to koňskej ksicht jen hraje, ale každopádně Carrie ze Sexu ve městě naprosto nesnáším a protože pro mě jsou herec a postava jedno a to samé balení, tak tu nálepku Pozor, slepice dostala i ona...)
Bohužel, co se vůbec nezměnilo, je fakt, že se tam pořád najde dost scén, kdy mám vážně chuť mlátit hlavou do zdi a stěžovat si, jaká je to ptákovina, nebo hůř, že naprosto nechápu, jak jí k tak hezkým šatům mohli vybrat tam strašný boty...

P.S.: Tímto se loučím, neboť postrádám jakýkoliv talent na psaní závěrů/konců/atp.
P.P.S.:  Možná si za to budu muset přejet ruce žehličkou, ale i přes to všechno stále věřím, že ten seriál nebyl jenom ztráta času..

Once upon a time

„Pohádky existují. A v jedné z nich zlá čarodějnice všechny postavy z pohádkového světa zaklela a uvěznila ve skutečném světě, kde si už nikdo z nich nepamatuje kým původně byl...” prezentuje celý seriál stránka SerialZone.cz, já bych však tuto představu chtěla více rozšířit....

Jde vlastně o překrásné malé městečko s příhodným názvem Storybrooke. Nemá moc obyvatel a ani moc památek, turisty by však možná zjímalo, že lidé, kteří tu žijí, nemuseli být vždy jen a pouze lidmi... Například učitelka na základní škole, neskonalá krása, pleť bledá jako sníh... Nebo holka, co pracuje v bistru, pořád nosí červenou a na klíčence má přívěšek vlka... Jestli jste někdy byli malý, tak vám tohle nutně musí něco připomínat...Pohádky? Bingo!
Jak se to celé stalo....Zlá královna, Regina, uvalila na pohádkovou říši kledbu...Všechny pohádkové a nadpřirozené postavy, od sedmi trpaslíků až po Frankensteina se tak přenesli do našeho světa a byli uvězněni ve městě Storybooke...Kledba však neměla trvat věčně, bylo předpovězeno, že dcera prince Krasoně a Sněhurky, maličká Emma, která byla díky kouzlu, uchráněna před prokletím, zachrání obyvatele města a vrátí jim ztracenou paměť...
Emma se tedy díky svému synovi, ve svých osmadvaceti letech, dostává do Storybooke...Henry, její syn, kterého dala adoptovat, se díky velké shodě náhod dostal do péče starostce města, Regině. Henry tuší, že lidé ve městě jsou zakletými pohádkovými bytostmy a společně s důkazem, knihou pohádek, se snaží svou pravou matku přesvědčit, že je onou zachránkyní, o které se píše v proroctví.


Možná se to na první pohled zdá dětinské, ale to
je jen zdání, a zdání klame...
Má to dobrou zápletku a i po jejím vyřešení je tu spousta námětů k rozvíjení... Je to vcelku neotřelý nápad, který by si však zasloužil lepší finanční podporu...

Mno pro představu tu mám jedno video...
Nejsem si sice zcela jistá, jestli to pro neznalce bude taky tak zábavné jako pro mě, ale to už posuďte sami...

Being human

Dlouho jsem si slibovala, že se na tenhle seroš kouknu (To kvůli Aidanovi.. To víte, od Hobita trpím trpasličí sexy obsession..) A možná, že vypadá na první pohled lacině, ale je sakra dobrej...
No první, asi tři-čtyři díly, jsou fakt boží, pokuď jako já netrpíte záchvaty typu "What's air?" a běháním po bytě, kdykoliv je to trochu trapné, nebo v tomhle případě naprosto šílené...
Pro mě je to zkrátka supr seriál na zabití odpoledne, když jsi forever alone, venku sněží a nemáš inspiraci na psaní, inu co jiného čekat od BBC, že? Neříkám, není to jako Doctor Who, Sherlock, nebo Supernatural (i přesto, že mají všechny tři hlavní postavy stejnou potřebu se navzájem zachraňovat, jako Winchestrovic kluci), ale to, že je něco jiný, automaticky neznamená, že je to špatný..
Po shlédnutí prvních dvou řad můžu říct, že to není žádná extra duchařina... Koncept jsou vlastně jenom pocity (bolest), obalené tenkou blánou příběhu, který pouhou shodou okolností obsahuje nadpřirozené náměty... A rozličné osudy a prokletí se tak stávají jenom hrubou základnou pro spletitý vnitřní život postav....

K jádru pudla... Jde tu všehovšudy o tři spolubydlící, a to zaprvé o Annie, tedy upovídaného a místy až vlezlého ducha, Mitchella, ne zcela úspěšně abstinujícího upíra a George, nevyrovnaného vlkodlaka.
Celé trio bydlí v Bristolu v jižní Anglii, nedaleko Londýna v malém domku/bytě, do kterého se původně přestěhovali George a Mitchell a potkali zde Annie...
Všichni tři se snaží žít, v jistých pochopitelých mezích, normální a společenský život. Musí tajit svou identitu před ostatními a snažit se zapadnout, na druhou stranu se však musí vyrovnat se svými specifickými problémy, najít sami sebe a přitom ze sebe nenechat udělat zrůdy.