Being human

Dlouho jsem si slibovala, že se na tenhle seroš kouknu (To kvůli Aidanovi.. To víte, od Hobita trpím trpasličí sexy obsession..) A možná, že vypadá na první pohled lacině, ale je sakra dobrej...
No první, asi tři-čtyři díly, jsou fakt boží, pokuď jako já netrpíte záchvaty typu "What's air?" a běháním po bytě, kdykoliv je to trochu trapné, nebo v tomhle případě naprosto šílené...
Pro mě je to zkrátka supr seriál na zabití odpoledne, když jsi forever alone, venku sněží a nemáš inspiraci na psaní, inu co jiného čekat od BBC, že? Neříkám, není to jako Doctor Who, Sherlock, nebo Supernatural (i přesto, že mají všechny tři hlavní postavy stejnou potřebu se navzájem zachraňovat, jako Winchestrovic kluci), ale to, že je něco jiný, automaticky neznamená, že je to špatný..
Po shlédnutí prvních dvou řad můžu říct, že to není žádná extra duchařina... Koncept jsou vlastně jenom pocity (bolest), obalené tenkou blánou příběhu, který pouhou shodou okolností obsahuje nadpřirozené náměty... A rozličné osudy a prokletí se tak stávají jenom hrubou základnou pro spletitý vnitřní život postav....

K jádru pudla... Jde tu všehovšudy o tři spolubydlící, a to zaprvé o Annie, tedy upovídaného a místy až vlezlého ducha, Mitchella, ne zcela úspěšně abstinujícího upíra a George, nevyrovnaného vlkodlaka.
Celé trio bydlí v Bristolu v jižní Anglii, nedaleko Londýna v malém domku/bytě, do kterého se původně přestěhovali George a Mitchell a potkali zde Annie...
Všichni tři se snaží žít, v jistých pochopitelých mezích, normální a společenský život. Musí tajit svou identitu před ostatními a snažit se zapadnout, na druhou stranu se však musí vyrovnat se svými specifickými problémy, najít sami sebe a přitom ze sebe nenechat udělat zrůdy.