Stranger Things

Pro začátek jedna lehká rovnice. Co dostanete, když smícháte Krotitele duchů, E.T. mimozemšťana, Akta X a knihy Stephena Kinga? Divné věci. Ne, ještě lépe... "Podivnější věci".

Stranger Things jsou retro výlet s komfortem kvalitního moderního provedení. Uspokojí touhu vrátit se do minulosti a zavzpomínat na "lepší časy" v pohodlí Full HD obrazovky. Navnadí na nostalgii, kterou jste ani nevěděli, že ve skrytu duše postrádáte. Od vizuální žranice především poslední řady, přes "jé tu znám" aka hudební podkres až po nekonečnou zásobu nerd referencí a geekovských hlášek je znát, že seriál má specifickou dobovou atmosféru, která by se dala krájet. 
Seriál debutoval jako okouzlující klišé, které bezkonkurenčně oslnilo mladé a vytyčilo nový směr seriálů s retro nádechem. Poté, za notné pomoci hypu a oddaného fanouškovství, překodrtal o něco slabší, trochu nedopečenou druhou řadu. 
Toto léto se Stranger Things po dvouroční pauze za ohromných ovací vrátili. A už od pohledu bylo jasné, že půjde o nefalšovanou raně osmdesátkovou nálož, která vám dá za zvuků tělovýchovných hitů líznout pestrobarevné zmrzliny tehdejších trendů.
Prvních pár dílů se táhlo jako žvýkačka, nakonec se ale čekání vyplatilo. Po přetrpění prvních dvou až tří epizod se dostavil příběh, děj se trošku zahustil a okořenil špetkou pro změnu dobře otočených klišé. Postavy dostaly více prostoru pro růst. Některé s časem nenaložily nejlépe, jiné se naopak konečně vylouply. Nováčci byli představeni nejen zajímavěji, ale také byli napsáni s duší a ne jen jako plot device, tak jako někteří nejmenovaní z minulých řad. Tito o charakter ochuzení staří známí se pak konečně dočkali nějaké té osobnosti.
Jediná očividně nerealistická věc (v seriálu o paralelních světech a superschopnostech) byla, že více než polovina děcek měla vztah. I mean, ruku na srdce, kolik z nás mělo ve čtrnácti kluka nebo holku? Co začalo v předchozích dvou sezónách jako roztomilé pokukování a vzájemné oťukávání (nejen u dětí) se zvrtlo v nemotorné, trapné vztahy, které na obrazovce zabíraly až příliš místa. Není náhodou hloupé párovat postavy, jen aby bylo, na co koukat než záporák nabere sílu a dožvýká svoje steroidy?
Ale jasně, to ze mě určitě mluví závistivý, zamindrákovaný nerd. Přesně ten, který si nehorázně užíval stylovou hudbu, praštěnou osmdesátkovou módu a jiné fanservisové narážky na dobovou kulturu. A přesně ten, který bude za rok nebo dva znovu s napětím sedět na okraji sedačky a sledovat, jakým směrem se seriál vydá tentokrát. (So until We'll meet again...)

Žádné komentáře:

Okomentovat

„Friendship is born at that moment when one man says to another: What! You too? I thought that no one but myself.“
- C.S.Lewis

Follow