The End of the F***ing World

"Sešli se dva teenageři na britském venkově a jak už to tak bývá, hrdličky se nám daly dohromady. Oh, jak sladké!
Ona ho chtěla čistě z nudy a on jí, protože chtěl zabít něco většího než jen kočku. Prostě romantika.
A když se konečně rozhodnou, že utečou z domu, vydají se společně na dráhu zločinu."

Kdybych vám toto doporučila, mysleli byste si, že jsem psychopat? No, už jsem lidem doporučovala anime o teroristech a ani jsem při tom nemrkla... Okay, doporučuji, abyste si to shlédli, ale pamatujte, že to není jen tak obyčejný šálek čaje. Spíš pěkně černé kafe.

Humor této netflixovky je sice černý, ale ne vyloženě hrubý a urážlivý, což mu propůjčuje jistou výhodu do začátku - tak akorát, abyste měli chuť si pustit další episodu. V mnoha ohledech mi připomínal jistou knihu od Isaaca Mariona o vnitřním životě zombies; Warm Bodies (něco, co jsem objevila ve svém edgy teen stádiu a už to se mnou zůstalo). Nejspíš pro svůj velmi přímý, přímočarý, úsečný vtip, který si nebere servítky.

Stejně úsečný a přímý je vlastně celý seriál. Kdo zná filmy od Wese Andersona, kterým se seriál též velmi podobá, (Grandhotel Budepest, Moonrise Kingdom, či The Royal Tenenbaums) možná už tuší, na co narážím. Časté užití retrospektivy, filmový střih, který se někdy soustředí na něco velmi obyčejného a zdánlivě nepodstatného a někdy naopak utne naprosto perfektní scénu, ze které by normální film vyrýžoval ještě dobrých deset minut. Možná to zní jako výtka, opak je však pravdou. Tempo děje je jedním z největších plusů tohoto kousku.

Charaktery byly též velmi zajímavé. Člověk si je zamiloval i přes jejich nedokonalosti, nebo dokonce spíš právě kvůli nim.
Vyprávění z pohledu první osoby, jako by si postava snad četla ve svém deníku, jim pak jen prospělo a bylo díky němu poměrně jednoduché s nimi sympatizovat. (Don't judge me, okay!)

V neposlední řadě bych také ráda zmínila vhodně zvolený soundtrack. Jelikož je celý seriál laděn do lehkého retra, dá se očekávat, že i hudba bude v podobném stylu. Takže pokud máte rádi songy například z Guardians of the Galaxy či Stranger Things, určitě si TEOFW playlist zamilujete taky.

Ať už jde o námět, provedení, nebo netradiční stopáž a délku seriálu (pod tři hodiny celkem), jedno je jasné, The End of the F***ing World je zkrátka jedním slovem: nekonvenční. To však neznamená, že si nezaslouží víc pozornosti. Takže, pokud se nebojíte, že si "zašpiníte ruce", můžete se do něj směle pustit!