Half a decade

Vážení a milí, dnes je to přesně 5 let od založení blogu, tehdejšího Fantasy is my weapon - dnešního Iliene writes.
Byla to super jízda, která mě sice stála mnoho času a energie, víc potu a slz než jsem si kdy dovedla představit, ale stála za to od prvního slova až do poslední tečky.
Doufám, že vás to bavilo stejně tolik jako mě a jestli se na to cítíte tak jako já, tak doufám, že nejméně dalších pět let nás společně, moji věrní čtenáři, ještě čeká.
Tímto bych s vámi ráda podělila o některé zajímavosti a fakta, které mě a tento blog provázejí.

● Iliene writes má přes 100 čtenářů a sledujících napříč všemi platformami.

● Pestrá je i návštěvnost. Přes 10 000 zobrazení v České republice. A celkem na 5 000 otevření v zemích jako jsou Slovensko, Polsko, Ukrajina, Rusko, ale také Spojené státy, Kanada, Německo, Francie, či Nizozemsko.

● Může se také chlubit 354 komentáři a odpověďmi.

● Též (silně neprofesionálním, ale vždy s láskou dělaným) designem, který se postupem času dost měnil (jak můžete vidět na screenech) a jehož šablona někdy zůstala celé měsíce a jindy vydržela jen pár týdnů.

● Mimo designu jsem se často musela zabývat i samotným kódováním. V počítači mám díky tomu celkem 17 záloh s různými verzemi blogu. Některé změny byly drastické, jiné naopak nebyly skoro ani vidět. Ať tak či onak, prohledáváním HTML jazyka jsem strávila mnoho dlouhých hodin.

● Nejen blog vystřídal během let dvě jména. I já jsem původně začínala pod přezdívkou Melody♫ a až později přešla na dnes již "zajetou" Iliene.

● K dnešnímu datu bylo publikováno 86 článků:
1 o web-seriálu
2 o hrách
3 o web-komiksech
4 o YouTube kanálech
6 o anime
7 o knihách
8 o seriálech
11 o hercích
12 o mých dobrodružstvích
16 podčárníků o mě, blogu, vesmíru a vůbec
a konečně 18 článků o filmech

● V konceptech je dalších 27 nedokončených článků. Některé dokonce rozepsané již od roku 2014. (Konkrétně například Agents of S.H.I.E.L.D. nebo The story of how I suffered for cosplay.)

● Jen díky tomuto blogu a tomu, co jsem na něj napsala, jsem dostala příležitost publikovat svoje články v časopise Pevnost a začít psát pro web Fantasy Planet. Ať už se s tím tak v budoucnu stane cokoliv, nikdy na něj nezapomenu.

Fantasy is still my weapon but not the name anymore

Před čtyřmi roky, když jsem Fantasy is my weapon založila, myslela jsem, že také brzo zase zanikne. Tak jako mnoho mých předešlých, tématicky a fanouškovsky úzce specializovaných, blogů. To se však nestalo.
Během následujících let jsem nedokázala přijít na lepší název, neboť nic mě nereflektovalo lépe - a to bylo hlavní. Čím větší ale blog je a víc lidí se o něj zajímá, tím víc roste moje ego i touha po tom, aby se ještě víc a dál rozrůstal a to již s tímto jménem nelze. Dlouhé, těžko zapamatovatelné a především poměrně abstraktní, to bylo Fantasy is my weapon. A tak jsem se rozhodla pro nelehkou změnu.
Odteď je tak oficiálním názvem blogu Iliene writes.

Spolu s touto změnou, která se časem doufejme ukáže jako změna k lepšímu, bych ráda veřejně ohlásila též i druhý, neméně podstatný důvod, proč k ní vlastně v první řadě došlo.
Facebook stránka věnovaná výhradně mým současným a snad i budoucím cosplayům, Iliene cosplays, byla právě úspěšně spuštěna.
Při výběru názvu Iliene cosplays jsem měla jasno, má původní Facebook stránka pro tento blog, Iliene writes Fantasy is my weapon, mi jej předurčila. Aby obě stránky lépe korespondovaly jedna s druhou, došla jsem k závěru, že bude nejlepší sjednotit formu názvů a blogové jméno zde i na Facebooku zkrátit.
Doufám, že tato změna bude pro Vás, mé nejdražší čtenáře, o mnoho lehčí a méně bolestivá, než byla pro mne. Zároveň však věřím, že i kdyby náhodou nebyla, nebude to důvodem, proč tyto stránky přestanete navštěvovat.

Shirtinator (Phasma is MINE)

V minulém článku jste se dozvěděli, jak jsem svoje tričko snů tvořila. Vsadím se, že byste také chtěli vědět, jak tričko vypadá v reálu. A jedno vám můžu říct už teď.. Vypadá přímo božsky.

Abych ale začla hezky od začátku.
Po objednání trička jsem psala na Shirtinator, objevila se totiž možnost prezentovat jejich tričko na Star Wars akci. Slovo dalo slovo a dohodli jsme se, že v pátek před akcí bych měla mít tričko doma. Jaké překvapení pak pro mě bylo, když tričko dorazilo již v úterý!!
V tisku a dopravě se opravdu překonali, celá výroba i doprava jim trvala jen pět dní a to včetně víkendu. Nejen, že jsem tak tričko mohla mít na akci (foto zde), ale i ve středu ve škole na oslavu mezinárodního dne Star Wars.

Tričko přišlo v papírové obálce, takže jsem nemusela řešit, kam nacpu další obrovskou, nevzhlednou krabici. V obálce bylo tričko úhledně složené v igelitovém obalu s instrukcemi, co se s tričkem smí, a co ne.
Před nošením se mělo tričko dát naruby vyprat. Klasicky v pračce při maximální teplotě 30°C a po uschnutí vyžehlit na nízkou teplotu. Též naruby.V tom byl trochu háček, neboť jsem měla menší potisk i na zádech. Vyřešila jsem to ale chtře. Tričko jsem vyžehlila sice normálně, ale jen kolem potisku. Jak jsem tričko vzala zepředu i zezadu, potisky se tím vyžehlily samy.

Phasma v celé své kráse přes klasický černý rolák.

Materiál trička je příjemný na omak, stejně jako jeho pogumovaný potisk. Ten se vyvedl úplně mistrovsky bez jediné chyby. Odstranění pozadí se i při editování v tak krátkém čase povedlo na jedničku.
Jediné, co mě trochu zarazilo byla velikost. V objednávce jsem zadala, že bych chtěla XL. Počítala jsem s tím, že mi bude extrémně velké. (Stačilo by mi L, ale vždy beru radši větší. Cítím se v něm lépe. ◔◡◔) Když jsem si ale tričko oblékla, bylo akorát. Na druhou stranu, možná to tak osud chtěl a i díky tomu se pak potisk zbytečně nekrabatil.
Who knows...  ¯\_(ツ)_/¯ 

Anyway tričko se moc povedlo a jsem s ním velmi spokojená. Na akce i na normální nošení, jsem si jistá, že svojí milovanou kapitánku jaksepatří vynosím. Chtěla jsem, aby si mě lidi zapamatovali, jestli budu dělat její plný kostým - cosplay a takhle to půjde dvakrát tak rychleji.

Tímto bych ráda poděkovala e-shopu Shirtinator, že jsem se mohla akce "Tričko pro blogera" zúčastnit, a že ke mně byli tak milí a vstřícní.
Teď mě omluvte, jdu péct sušenky. (Dark side needs new batch of Mom-mode Phasma's special cookies!)

On my command, kids... Bake!

Shirtinator (making my own fan-themed shirt)

Ruce nahoru, kdo někdy chtěl speciální potisk na tričko a nemohl ho sehnat! Já vím, já vím, to by nás bylo... Od těch, kteří nesehnali dobrou kvalitu, přes ty, kteří nenašli svůj fandom, až po ty, kteří prostě chtěli být o něco originálnější a masová výroba jim to neumožnila.
Pro takové z nás, kteří si chtějí splnit svoje sny o vlastním potisku, existuje Shirtinator.cz.
Jako bloggerka jsem měla tu možnost s Shirtinatorem spolupracovat v rámci akce Tričko pro bloggera. Díky tomu vám teď mohu ukázat, jak to na Shirtinatoru chodí.

Výroba vlastního trička začíná jeho výběrem. V nabídce je několik desítek možných střihů, materiálů a barev. Samozřejmě doteď jsem mluvila jen o tričkách. Na Shirtinatoru si ale člověk může vytvořit třeba i mikinu, přívěsek na klíče, hrneček, polštář, nebo například kryt na telefon. Škála produktů je opravdu rozmanitá.
Když si vyberete, přichází na řadu úprava vzhledu. Můžete použít některý z již hotových motivů, nebo si nahrát vlastní. Okořenit si svůj návrh můžete i textem. Obojí je plně editovatelné. Motivy si smíte ozvláštnit různými efekty (takhle například vypadal droid BB-8, když jsem si s ním hrála v editoru) a text si napsat třeba ve stylu děravého sýra. Shirtinator také nabízí několik druhů potisku, takže můžete mít motiv třeba plyšový, nebo vyšívaný. Výsledek záleží jen na vaší kreativitě.

(found on this site)

Jak jsem vytvářela svoje tričko já? No nejdřív jsem si ujasnila, co bych na něm chtěla mít. (Jaký fandom, jakou postavu, budu chtít i nějaký text? Toť otázka..) Následně jsem udělala rozsáhlou pátrací akci napříč internetem. Když jsem konečně našla, co jsem potřebovala, obrázek kapitánky Phasmy z nejnovějšího dílu Star Wars a symbol First Order, dala jsem se do práce.
Je samozřejmé, že pro co nejkvalitnější potisk je potřeba, co nejkvalitnější motiv. A to jste právě vyhráli jackpot, protože to bych nebyla já, abych na to neměla svoje programy.
Waifu2x dělá divy na počkání. Z mé Phasmy s parametry 600 na 800 pixelů udělal úctyhodných 1600 x 2200 bez jakékoliv ztráty. Ne pro všechny typy obrázků funguje waifu stejně, pokud máte ale vektorový obrázek jako jsem měla já... Ding ding, můžete slavit!

Následoval samotný výběr trička. Protože nemám ráda upnuté věci a nechtěla jsem ani žádný další černý kousek do své skříně, zvolila jsem si triko Ultimate Look v šedém melíru.

(Crush The Resistance! Join The First Order.)
✧･ﾟ: *✧･ﾟ:* \(◕‿◕✿)/ *:･ﾟ✧*:･ ﾟ✧

Hned, jak jsem nahrála vylepšenou Phasmu i symbol, začla jsem si hrát s vzhledem a umístěním. (Díky Bohu, Creator, ve kterém se trička tvoří, ukazuje, když je obrázek zarovnán přesně na střed, takže s tím jsem si starosti dělat nemusela. Stejně tak s ukazatelem kvality potisku ve formě hvězdiček, který měl samozřejmě plný počet..) Oba dva obrázky vypadali dobře i bez přidaných efektů navíc, tak jsem je nechala, jak byli. Čeho jsem ale (s ohromnou radostí) využila, byla možnost nechat motivu odstranit pozadí, což mi ušetřilo hafo práce.
Phasmu jsem si v celé její chromové kráse dala na přední stranu trička a podstatně menší symbol First Order na záda.
Poté už jen stačilo všechno pečlivě překontrolovat (hlavně efekty, barvu a velikost), vyplnit objednávku a bylo hotovo.
V mém případě šlo o dodání kurýrem a platbou vkladem na účet. Možné je však i doručení na výdejní místo Uloženky a platba přes PayPal, platební kartu, dobírkou či E-kontem.
Doba dodání se liší podle zvoleného dodání a platby. Pokud volíte kurýra a platbu dobírkou můžete mít svůj potisk doma do 5 pracovních dnů.

Já už se na svoje tričko těším, mělo by přijít do plánované Star Wars akce příští sobotu. Co vy, uděláte si taky jedno?

Come to the Dark Side, kids, we have cookies!

Winner announcement

V první řadě bych ráda přivítala mnoho nových čtenářů, kteří se nedávno přihlásili k tomuto blogu. (Tímto vám děkuji za vaši přízeň a zároveň doufám, že nezklamu vaši důvěru.)
Je mi však líto, co musím říct k soutěži. Zdá se, že buď byly otázky moc složité (což si nemyslím, jelikož vyžadovali maximálně deset minut hledání zde na blogu), nebo že ceny nebyly dost dobré na to, aby přilákali účastníky. (Což vidím jako pravděpodobnější..) Tak jako tak, snad se příště trefím líp.
Abychom postoupili k samotnému vyhlášení.
Se všemi správnými odpověďmi a jedním vstupem navíc za sledování stránky získává první výhru Casion! Druhou pak dostane Ajva, také s vyplněním bez jediné chyby.
Výherkyním gratuluji, budou kontaktovány e-mailem a po výběru jim bude zaslán jejich slíbený balíček.

Bedtime (horror) story (aka Star Wars Episode: XXVIIIIII The Curse of Memories)

Děcka, hezky si sedněte, tak a teď, když budete potichu a budete dávat pozor, povím vám příběh.

Před dávnými časy, v jedné daleké galaxii žila jedna holčička. Byla už celkem veliká, celých pět let jí bylo! A tahle holčička měla moc ráda Pána prstenů, Harryho Pottera a vůbec všechno, na co děti v jejím věku normálně nekoukali.

Our little sweetheart, always up to anything military
(and some good bloodshed...)

Jednoho dne její tatínek dostal úžasný nápad. Řekl si: "Když tolik zbožňuje filmy plné násilí a zvratů, zkusíme jí pustit něco podobného a uvidíme, jestli to uspěje." S tím sáhl do skříně a vytáhl velkou černou kazetu s nápisem Hvězdné války.
Hned, jak se žlutý text rozběhl na pozadí vesmírné černě, holčička se usadila, aby s úžasem sledovala svítící bžžžž tyčky, rozkošné, malé medvídky a beepající pojízdné plechovky. Když otec viděl úsměv zářící na tváři svojí malé berušky, nemohl jinak než jí pustit i další díly.
Jistě si říkáte, "Jé to je ale milá pohádka". A ano, kdyby tohle byla doopravdy pohádka, určitě by i hezká byla. Holčička i její tatínek by se na Hvězdné války nejspíš dívali, dokud by neumřeli. Jenže takhle náš příběh nekončí, protože na pohádkový začátek navazuje horor.
Tatínka totiž nenapadlo, že z toho, co své dcerušce právě pouštěl skoro nic nepochopí, a že se jí celý příběh jen zbytečně pomíchá dohromady. To by nebyl problém, pokud by vyrostla v make-up blogerku s archivem měsíčních haulů. Naše malá hrdinka měla však jiný osud.

Třináct let uběhlo jako voda a z holčičky vyrostla pěkná mladá dáma. Většinu svých dávných oblíbenců měla ještě živě v paměti. Blonďatí elfové i brýlatí kouzelníci, ti všichni byli stále součástí jejího života. Jenže nemohla obdivovat úplně všechno a tak vzpomínky na jedi a Temné pány postupně vybledly jako písmo na papíře. Sice si ještě matně vzpomínala, že kdysi dávno nějaké Star Wars viděla, děj se jí však z hlavy naprosto vytratil.

(The true reason our heroine wanted
to watch Star Wars so badly in the first place.)

Jednoho dne se ale objevila nečekaná zpráva. Pověstné Star Wars vstali z hrobu.
Nejdříve měla pocit, že se přece celého toho davového šílenství nemusí vůbec účastnit. Jenže když jí pak zasáhla vlna pozitivních ohlasů od fanoušků a jejich fan-tvorby, musela změnit názor. (And I mean, who the fuck wouldn't fall for this or this bit or that?!)(Kids listen, some of it didn't even need to be a fan-art..)
Jak měla ale pochopit více než dvouhodinový snímek, který navazoval na něco, co viděla tak dávno? Vždyť to už teď měla celé pomotané. V tu chvíli byla opravdu zoufalá. Stáhla si dokonce celou sérii v marné snaze pochopit, o čem příběh vlastně je.
Kámen úrazu tkvěl v tom, že filmy byly natočené maličko nepřehledně. První díly byly poslední a poslední byly první. Takže i když si je stáhla, nemohla přijít na to, v jakém pořadí by si je měla pustit. Měla jít podle data natočení, nebo snad chronologicky podle dějové linky?
A tady náš příběh končí, děcka. Proč, ptáte se? No protože ta naše mladá hrdinka, to jsem byla já. A na mě rozuzlení teprve čeká. A tak se ptám vás, mých ostřílených rádců. Co by měla hlavní hrdinka
udělat? Měla by se vrhnout do práce a projít všechny díly ať to stojí, co to stojí, nebo by to měla vzdát a jít si prostě jen do kina užít herecké výkony a filmové efekty?

Live long and... God damn it wrong movie. May the force be with you!

Three years anniversary

Tak rok 2015 je za námi, a i když ten nový sotva začal, už teď mám jedno slavnostní oznámení. Těžko se tomu věří, ale dnes slaví Fantasy is my weapon svoje třetí narozeniny!

Byla to jízda jako na horské dráze. Šedesát publikovaných příspěvků, tři stovky komentářů a šedesát pět followerů napříč všemi možnými platformami. Byli jste mi věrní, i když jsem nebyla zrovna férová autorka. Skoupá na slovo, líná až za hrob, někdy byl i jeden článek za půl roku moc. Chtěla jsem vám nějak poděkovat, proto jsem se rozhodla, že pro vás připravím malé překvapení ve formě soutěže o tři nádherné ceny.

Pravidla jsou následující:

• Soutěž probíhá od 1.1. do 22.1. 2016 včetně. Následně 23.1. budou pomocí generátoru náhodných čísel vybráni tři výherci z listu účastníků se správnými odpovědmi. Tito výherci budou uvedeni v krátkém článku publikovaném zde na blogu a kontaktováni e-mailem.
• Pro přihlášení do soutěže musí účastník poslat e-mail na ilieneblog@post.cz. Tento e-mail by měl obsahovat odpovědi na tři soutěžní otázky a jméno, pod kterým účastník do soutěže vstupuje.
• Pokud účastník do e-mailu napíše, pod kterým jménem sleduje blog a na jaké platformě tak činí, získává +1 vstup do soutěže navíc. (Pokud tak činí na více platformách, vstupy se sčítají.)

Soutěžní otázky:

1. Jaká filmová recenze byla mojí blogovou prvotinou?
2. Na kolik knih, či knižních sérií, jsem udělala recenze?
3. Co za témata by člověk na tomto blogu nikdy nenašel? (Nápověda se skrývá hluboko pod štítkem Under line.) (Odpovědí může být víc. Pokud se vám nechce hledat, můžete zkusit štěstí a něco si vymyslet.) 

Abych vás nezahrnula jen podmínkami a pravidly a také vám ukázala, o co se vlastně soutěží. Připravila jsem si pro vás tři balíčky. První vylosovaný výherce má právo si vybrat ze všech tří, druhý vylosovaný si smí vybrat ze zbylých dvou a třetí výherce dostane poslední zbylý baliček.

Balíček číslo 1 obsahuje knihu Zloděj úsvitu, náramek Time Lord, sešit Avatar, fimo přívěšek TARDIS a placky relikvie smrti, geek inside a mid or feed.

Balíček číslo 2 obsahuje knihu Čarodějnice z Hex Hall, náramek Kneel, sešit Avatar a placky Big Bang Theory, Sherlock cz fandom a for the Horde.

Balíček číslo 3 obsahuje knihu Emily Strange: Divná a divnější, náramek Exterminate a placku Sherlock.

Good luck, guys!

Nerd tag

Sice nerada používám označení nerd, (mnohem raději, na sebe i ostatní, aplikuji  pojmem geek, což se mi nezdá tak urážlivé) dnes ale udělám výjimku. U blogerky jménem Anet jsem našla Nerd tag a zdálo se mi, že by se svým obsahem hodil i sem na blog. Tímto tedy představuji další z řady Under line, který vám tentokrát poví něco málo o mě. Let the games begin!

Nejoblíbenější superhrdina?

Takový těžký otázky hned na začátku! No dobře, z komixů mám asi nejradši Spider-mana. Jo, je to konečně hrdina mýho věku, je vtipnej a není ani bilionář, ani playboy, nebo filantrop... (See what I did there?) Taky je tu Tony Stark, Groot a Cap... A panebože, já zapomněla na Hawkeye... *continues this way for ages*

Star Trek nebo Star Wars?

Hard one...... Vlastně se nemůžu považovat za pravého fanouška ani jednoho z toho.. Ale pokud si mám vybrat, tak je to jasné. Samozřejmě Star Trek. Live long and prosper! 

Oblíbený/á spisovatel/ka?

Všichni! Já nevíííím... Já mám opravdu ráda všechny.. Paoliniho, Riordana, Stiefvaterovou dokonce i tu Meyerku! (Nejsu takový fanda do Twilight, ale The Host zbožňuju.. A navíc jsem s ní četla pár rozhovorů a zjistila jsem, že máme stejný pohled na věc..) Všichni mají takový skvělý přístup ke čtenářům a opravdu žijí svými knihami. 

Marvel nebo DC Comics?

MARVEL! (Sry, not sry DC, ale Marvel je prostě lepší a já ho vždycky budu mít radši.. Možná nemá tak dobře zapamatovatelný záporáky jako je Joker, Lux Luthor, nebo Poison Ivy.. Ale zato má o moc příjemnější charaktery a rozhodně se jeho filmová studia víc snaží!)

PS, Xbox nebo Wii?

Ráda bych to jednou posoudila, ale zatím jsem vyzkoušela enem to PS a ještě před tolika lety. Ale protože Crash Bandicoot, volím si tebe pikachu PS!

Oblíbený předmět ve škole?

Depends... Angličtina a Informatika jsou hodně v pohodě, ale můj nejoblíbenější předmět je asi Výtvarka. U nás totiž není jen tak obyčejná, kdy se patláme v hlíně, nebo něco čmáráme. U nás probíráme dějiny umění a filmografii (což je něco přesně pro mě..) Není nad to, když vám profesor doporučí podívat se na Hvězdné války, při hodině diskutujete nejnovější film od Christophera Nolana, nebo řešíte, co za pointu měl Atlas mraků (a proč se to ani jednomu z vás nelíbilo..)

Harry Potter nebo Pán Prstenů?

Pána Prstenů jsem už od malička milovala! Vyrostla jsem na něm a Středozem mě vždycky hrozně lákala... (Měla jsem takou fantasii... Po shlédnutí některého z dílů, to obvykle u nás doma vypadalo nějak takhle...)(Komu co nalhávám... Pořád to tak vypadá...) Sorry Potter, ale tuhle volbu žádný tvoje kouzelný zaklínadla nezmění!

Oblíbená počítačová hra?

Vždycky ráda vzpomínám na to, jak jsem "hrála" World of Warcraft... (Nikdy jsem tomu nerozuměla.. Částečně i proto, že jsem neuměla tak dobře anglicky..) No jinak, už toho asi moc není (ještě Legue of Legends..) Většinou něco zkusím, ale neřeším pravidla/storyline/whatever a pak to vzdám, když už to začnu moc trolit...

Jaká by byla tvoje super síla?

O tom už jsem přemýšlela.... A někdy by se mi vážně hodilo zpomalit čas! Nemusela bych se učit, užívala bych si víc volna, měla bych čas na blog i všechny videa na youtube, mohla bych se víc flákat po venku a vůbec bych to všechno měla tak v klidu.

Být radši Thor v Bradavicích nebo Harry Potter v Asgardu?

Thor v Bradavicích samozřejmě! Dokážete si to představit..? AWESOME!

Super síla, kterou máš a je ti úplně na nic?

Představivost. Vždycky si představím nějakej stuff a pak se přiměju, abych to i viděla. Od listí na stromech v zimě, přes imaginární patrony z Harryho Pottera, až po rotující galaxie na stropě u mě v pokoji.
I když je to celkem hustá vlastnost, které se dá dobře zneužít v časech nudy a prokrastinace, je mi dost na nic, když to nikdo další nevidí (a když to někomu řeknu, tak mě hned posílaj k psychiatrovi...)

Jaký kouzelný předmět bys chtěl/a mít?

Počítá se TARDIS jako kouzelná (nebo vůbec předmět?) Asi moc ne co... Hmmm.. A co drak? Tak alespoň dračí vejce! Ne..? Arghh, to není fér... Já chci drakááá... (*whines*)

P.S.: Vyzývám kohokoliv, kdo jen bude mít čas a náladu!

I am such a moron

Jako všichni ostatní, tak i já jsem jen omylná lidská bytost. Většinou se chybám v Matrixu vyhnu, ale v případech, kdy už se jim vyhnout nedá, se stává, že mě zasáhnou silou o to větší. A to se stalo právě tentokrát.

Obyčejně doma používáme jen můj notebook. Je nejrychlejší a tak všechnu práci dělám výhradně na něm. A doteď nám to společně (mě a JARVISovi) (Ano pojmenovala jsem svůj comp podle Iron Mana...) klapalo celkem dobře a pro mě tak nebyl žádný důvod používat jiné počítače.. 
Avšak protože lidé, co řídí školství, si myslí, že těch mých pět hodin denně na notebooku je málo, i škola mi jednou za týden naservíruje dvouhodinovou ulejvačku v podobě počítačové informatiky.
Normálně dávám pozor a dělám, co dělat mám, nebo si ve volnu mezi tím, co ostatní teprve začínají a já už mám hotovo, scrolluju minutku (či deset) po tumblr. Když jsem tedy po několika měsících, konečně navštívila svůj blog i přes školní bednu, dostalo se mi ne zrovna milého překvapení.

Jedna z nejdůležitějších věcí, které na blogu mají upoutat pozornost, font nadpisů a titulků, nebyl zrovna takový, jaký jsem ho naposledy viděla u sebe na JARVISovi.
Místo fontu, který jsem dva dny hledala, a kvůli kterému jsem strávila hodiny svého drahocenného času, kombinováním barev a překopáváním nastavení, jsem totiž našla spíše cosi, co odpovídalo mentálnímu stavu dvanáctileté directionerky.
Určitě si dokážete živě představit moji reakci, která, jak je u mě zvykem, dosahovala téměř kvality muzikálu (jsem hluboce přesvědčena, že to vysoké WHAAAT? slyšeli určitě až v Austrálii...)(Hi Troye Sivan!)
V první chvíli mě napadlo, že by to mohlo být jen kvůli tomu pomalému načítání (však to znáte ty počítače ve školách nestojí za nic...) a nějakou dobu mi trvalo, než mi docvaklo, kde zakopaný pudl pochován leží.
Vlastně to bylo pár dní, než jsem si na to znovu vzpomněla a rozhodla se ověřit si předešlý objev. Ovšem jediné, co na mě čekalo, byl výsledek naprosto otřesný, na vlas stejný jako ten předešlý.
Zmocnila se mě hrůza, strach, vztek a panika. Co se jen mohlo pokazit? Vidí to takhle i všichni ostatní? A pak mi to došlo. Důvodem, proč můj blog vypadal jako naprostá sh*tka, nebylo pomalé připojení, ani neschopné prohlížeče (Yes I'm lookin' at you Explorer.. Go to your bedroom, make no noise and pretend that you don't exist!) Ve skutečnosti, byl na vině fakt, že na jiných počítačích, než byl můj JARVIS, požadovaný font nebyl v první řadě vůbec dostupný, neboť jsem nikde ve zdrojovém kódu nepoužila odkaz na něj.
Tudíž nikdo jiný než já, ten perfektní, dlouho hledaný a pečlivě vybraný font neviděl (a místo toho, TU CELÉ MĚSÍCE VYSELA TA PŘÍŠERA!!)
Bylo mi jasné, že se budu muset vrtat v nastavení html, a tak jsem povolala na pomoc všemocný Google. Čekala jsem, že se budu hodiny hrabat v neúčinných návodech, než konečně najdu něco, co mi pomůže. Pravda však byla opakem. Co mi chybělo k tomu, aby se ten font zobrazoval správně, ptáte se? Odpověď je vskutku prostá. Byla to jedna jediná, naprosto maličkatá, řádečka kódu, ne delší než průměrná věta, kterou zvládne čtyřleté dítě.. (Ano tak málo stačí na to, abych vypadala jako úplnej moron..)
Dalo by se říct, že pohádka skončila happyendem (drak princeznu nesežral, protože se zachránila sama...) A jediné, co nakonec, po mém kodovacím zásahu, vyšlo z tohoto příběhu pošramocené, bylo moje ego a nejspíš oči všech, kteří předtím měli tu čest můj blog spatřit.

Live long and prosper děcka a doufám, že se vám podobné chyby v Matrixu obloukem vyhnou.

Some personal stuff

So... Momentálně mám období meziledové, což znamená, že mě nestíhá žádná obsesse, o které už bych nepsala, a tak se plně oddávám studiu... (*evil laugh*) 

A přece mám jednu malou novinku.... 
*Virbl* Založila jsem Hiddles fansite... (A taky jednu malou skupinku Life Ruiners Fangirls...)
Zatím je to jsem v kruhu mých nejbližších přátel, ale doufám, že se to časem rozroste... Třeba se stane zázrak... (Jako tady s blogem...) Děj se tedy, Lokiho vůle...

Study long and prosper!

I have something to say

Je tu konec prázdnin a já mám strašně práce, tak jenom stručně, ať tu nejsme ještě zítra...

Ohledně blogu... Ano, je sice pravda, že na začátku léta jsem doufala, že přes prázdniny udělám víc článků, ale... Já jich, když se to vezme kolem a kolem, vlastně dost udělala... Skončili sice jen jako nedopsané koncepty, ale i to se často hodí.. A tím se dostávám k tomu, co jsem opravdu chtěla napsat...
Letos budu mít extrémně náročnej rok, (kvůli stěhování, rozvodu našich a tanečním... nehledě na to, že ve škole máme fakt blbej rozvrh... no..) takže s psaním článků bude asi krapet problém.. (Vlastně vůbec netuším, jak to budu stíhat..) So... Chci jen říct.. Anti, budeš si muset začít šetřit články na horší časy.. ;)
Každopádně, všecko se ještě může změnit, neboť: Nothing ever happens like you imagine it will..

Trying to not go crazy

K novinkám ze života už téměř pološílené obsessivní fanynky...
Už prakticky nemůžu otevřít tumblr, ba ani fuckbook, neb je to tam samej spoiler a já se nedokážu ovládnout na tolik, abych je prostě přešla... Jinými slovy... Sherlock teaser trailer jsem viděla, dvanáctýho doctora znám (a fakt mě zrovna neuchvátil) a z dnešní epizody Teen Wolf už vím asi polovinu... By the way... Chystám článek na Teen Wolf.. A.... Jsem jediná komu Derekovo tetování připadá stejný jako to tetování, co maj druidi z Merlina? Vlastně se mi docela líbí... Uvažovala jsem, že si ho nechám vytetovat nad kotník... Hennou samozřejmě..
What else? Je polovina prázdnin... A já pořád sedím doma a bojím se vypnout klimatizaci... Na druhou stranu jsem už vyrobila spectra specs a ředkvičkové náušnice Lenky Láskorádové, jednu fimo TARDIS na krk a tričko s nápisem Likes Time Lords... (Nemluvě o tom, že ještě hodlám rozpižlat jeden starší rolák na cosplay Treku....)
Řekla bych, že mě chytla tvořivka, ale je to dost nepřesné označení, vzhledem k tomu, že už čtrnáct dní jsem nenapsala ani odstavec z rozdělaných fanfiction, a že k dodělání jakéhokoliv smysluplného článku mimo under line, mám opravdu daleko...
Taky cítím nutkavou potřebu vyhodit všechny svoje chechtáky za něco, co by mi udělalo radost... Někdy od Vánoc si šetřím na luk a příslušenství k němu, ale teď je mám volně k dispozici, neboť moje ještě neporušená, logicky myslící, strana mozku došla z závěru, že mi luk bude vlastně k ničemu, a že bych ty peníze měla dát na něco užitečnějšího...
Vážně přemýšlím o Assassins creed, ale moje drahá spockovská polovička mi říká, že stejně nebudu mít čas to hrát... Suma sumárum mi tedy zbývají knížky a nerd stuff, kterej tady ovšem není zrovna nijak extra levnej... Takže jsem dopadla tak, že jsem si zatím objednala Wreck this journal (na kterej jsem přišla díky tomuhle videu...) a další repliku ze Star Treku (odznak velící sekce mi totiž nestačil a tak mi za měsíc příjde ještě jeden vědeckej...)

Nevím, proč tohle vůbec píšu, ale asi už jsem si zvykla (vlastně mě i docela baví, je to rychlejší než smolit něco jako jsou ty životopisy.. a hlavně... blogování by mělo být hlavně o zábavě, ne?) Každopádně já teď končím, so bye and Live long and prosper!

Stalking is a good thing (sometimes)

So... Sedm měsíců. No, skoro osm měsíců už tady na tenhle zmršenej blog píšu o svých úchylkách... Nikdo to nečte, nikdo to nekomentuje... Těžko říct, jestli o tom vůbec ví někdo kromě mě a těch čtyř nejmenovanejch, kteří se přihlásili k odběru...

Na začátku tohohle měsíce jsem napsala článek o FFku. Píšu píšu, dopíšu článek a říkám si, že by to chtělo fotky, tak to jdu opatřit na fuckbook. Projedu fotky přátel a fotky přátel těch přátel... Znáte to... Nastahuju, co se mi zlíbí a hodim to do článku. Udělám alfa testování, beta testování a publikuju.
Asi po dni píše Charlie, potěšená, že jsem jí ve článku zmínila. Pak se ptá na jednu fotku. Na tu osudovou fotku Doktora. (Yes, I mean this one fucking photo...) Eh... Ne, opravdu nevím, kde přesně jsem ji našla... Charlie má radost, že jsem ji objevila. Prý byla dlouho ztracená. Super. Alespoň něco je na tom mým stalkování užitečnýho.
Včera zas píše Charlie. Posílá video. Nějakej vlogout bo co. Pouštím a najednou hle to je ten kluk. Jak říkala, že se jmenuje. Miki, jasně! Poslouchám. Doktor, fotka, článek. Uh... To... To je přece můj článek... No jasně... Stopnu.... Nadechnu se... Pouštim znova... (Cituju Mikiho) Vůbec netušim, vůbec ku*va netušim, kde tu fotku doprčic vzala... A já na to akorát Už jsem říkala, že nemám šajna. Já nevím, nebijte mě. Já fakt nevím, kde jsem jí vyhrabala... Prostě jsem projížděla ohlasy o FFku, fuckbooky nějakejch lidí, který jsem tam zahlídla a tak. Prostě jsem jí tam někde musela najít. So Miki, I really don't know, I really don't. Je to prostě tajem. Možná černá magie. Nějaký šotci, škrkny, nebo já fakt nevim. Znamení z vesmíru. Prostě buďte rádi (mluvim na vás, na tu vaši komunitu or whatever it is), že ta fotka ještě existuje.
(Kdyby tohle někdo přece jenom čet a neviděl přitom to video, tak je přímo tady... Tak jako tak... Ten vlogout je boží věc...)

The Host, new obsession?

„Neviditelní vetřelci, mající podobu chvějivé, gelové slizoviny, pronikají skrze malý řez na krku hladce do lidských těl a stávají se pány lidských životů. A jejich Hledači horečně pátrají po posledních neinfikovaných, kterým je třeba udělat stejnou díru do hlavy jako ostatním. Jenomže Melanie je tvrdá holka, která se jen tak nepoloží a i když v sobě má duši Wandy, nechce se vzdát i své vlastní.“ (source)


Damn. Chytila jsem novou obsession. A teď se potýkám se základním problémem.. Kniha, film a nebo radši nic? O čom je dneska řeč? Hostitel, sci-fi pro lidi, co nemaj rádi sci-fi, od Stephenie Meyerové.

Abych řekla pravdu. Zatím jsem pročetla nekonečnou řadu rejpavých kritik, srdceryvných výlevů zarytých fanynek i vcelku nicneříkajících článků, nudně popisujících základní děj, a teď nevím, čemu z toho věřit. Horší než to už je jen fakt, že sama nejsem schopna posoudit, jestli už jsem se stala takovou tou naivkou, jejíž život závisí jen a pouze na líbačkách a dialozích polemizujících o nesmrtelnosti chrousta, nebo jestli mi ještě zbylo trochu rozumu a sebeúcty na to, abych tomu všemu dokázala odolat. Avšak soudě dle té cestičky z drobečků (a článků jako tenhle, který se už bojím i zveřejnit), která neodvratně vede přímo ke mně, jsem se dostala do bodu, kdy se můžu jít leda tak pověsit, abych aspoň nezacláněla tomu davu, kterej už mi vzadu dýchá na krk...
Proč mě to vlastně tak překvapuje? Už bych na tyhle záchvaty měla být zvyklá.. Jsem přece shipperka.. Pro nás je přece samozřejmost rozplývat nad každým naším OTPčkem, nebo ne? Přece nejsem jediná, kdo občas začne takhle šílet.. Tohle je u nás normální, že jo?

No... Proč vlastně všechno tohle? (Because of Ian and Wanda!) Měla jsem dost času, tak jsem prolezla všecky možný stránky a vlastně se přidala k obecnému davovému šílenství. Najednou mi to nevadí. Čím to asi bude? (Because Ian and Wanda!)
Doufám, že se dostanu k tý knížce... Bohužel momentálně jsem už vyčerpala většinu z tátových sponzorských fondů, takže se obávám, že to asi nebude zrovna brzo..  Ale každopádně až se tak stane můžete se (Ke komu to vlastně vůbec mluvím...) těšit na pořádný rozbor!

Pevnost

Poslední dva měsíce nebylo jisté zda časopis ještě někdy spatří denní světlo... Informace byly nejednoznačné a výsledky nejisté... Čtenáři byli uvrženi v chaos...
Teď však setřete slzy a vytáhněte peněženku, neb dlouho vyhlížená Pevnost vyšla a je znovu k vidění na stáncích...
Bolavé díry, které zbyly po našich srdcích rychle se zhojí pod vlivem spisovatelského umu Alžběty Lexové a Jana Pavlovského, vhodně umístěného hned na prvních stranách, a i ten dobře známý, přívětivý design pohladí na duši.. Pevnost zůstává a stejně jako obvykle stačí pár řádek a i ten nejchmurnější den je hned veselejší...
Pevnostní tým tedy nezklamal a po dlouhém a nejistém období nám vrátil naši milovanou pevnůstku... A myslím, že i my, čtenáři, bychom měli časopis více podpořit, aby už se víckrát nestalo to, co jsme si prožili v posledních dvou měsících...
Věřím, že všechny ty události nezasáhly jenom mě a že stejně tak nebudu sama, když řeknu, jak jsem ráda, že je Pevnost zpět...

New life, new blog...

Takže na úvod dvě nejdůležitější věci:  

a) Nečekejte, že tu najdete něco jako Jak na skvělý make-up, nebo Tipy, co dělat na prvním rande.

b) Bude se to tu točit kolem filmů, seriálů, anime, komixů a tomu podobných dočasných i trvalých obsessions. A jestli se Vám to nelíbí, můžete rovnou vzít roha. 'Cause that's just