Bedtime (horror) story (aka Star Wars Episode: XXVIIIIII The Curse of Memories)

Děcka, hezky si sedněte, tak a teď, když budete potichu a budete dávat pozor, povím vám příběh.

Před dávnými časy, v jedné daleké galaxii žila jedna holčička. Byla už celkem veliká, celých pět let jí bylo! A tahle holčička měla moc ráda Pána prstenů, Harryho Pottera a vůbec všechno, na co děti v jejím věku normálně nekoukali.

Our little sweetheart, always up to anything military
(and some good bloodshed...)

Jednoho dne její tatínek dostal úžasný nápad. Řekl si: "Když tolik zbožňuje filmy plné násilí a zvratů, zkusíme jí pustit něco podobného a uvidíme, jestli to uspěje." S tím sáhl do skříně a vytáhl velkou černou kazetu s nápisem Hvězdné války.
Hned, jak se žlutý text rozběhl na pozadí vesmírné černě, holčička se usadila, aby s úžasem sledovala svítící bžžžž tyčky, rozkošné, malé medvídky a beepající pojízdné plechovky. Když otec viděl úsměv zářící na tváři svojí malé berušky, nemohl jinak než jí pustit i další díly.
Jistě si říkáte, "Jé to je ale milá pohádka". A ano, kdyby tohle byla doopravdy pohádka, určitě by i hezká byla. Holčička i její tatínek by se na Hvězdné války nejspíš dívali, dokud by neumřeli. Jenže takhle náš příběh nekončí, protože na pohádkový začátek navazuje horor.
Tatínka totiž nenapadlo, že z toho, co své dcerušce právě pouštěl skoro nic nepochopí, a že se jí celý příběh jen zbytečně pomíchá dohromady. To by nebyl problém, pokud by vyrostla v make-up blogerku s archivem měsíčních haulů. Naše malá hrdinka měla však jiný osud.

Třináct let uběhlo jako voda a z holčičky vyrostla pěkná mladá dáma. Většinu svých dávných oblíbenců měla ještě živě v paměti. Blonďatí elfové i brýlatí kouzelníci, ti všichni byli stále součástí jejího života. Jenže nemohla obdivovat úplně všechno a tak vzpomínky na jedi a Temné pány postupně vybledly jako písmo na papíře. Sice si ještě matně vzpomínala, že kdysi dávno nějaké Star Wars viděla, děj se jí však z hlavy naprosto vytratil.

(The true reason our heroine wanted
to watch Star Wars so badly in the first place.)

Jednoho dne se ale objevila nečekaná zpráva. Pověstné Star Wars vstali z hrobu.
Nejdříve měla pocit, že se přece celého toho davového šílenství nemusí vůbec účastnit. Jenže když jí pak zasáhla vlna pozitivních ohlasů od fanoušků a jejich fan-tvorby, musela změnit názor. (And I mean, who the fuck wouldn't fall for this or this bit or that?!)(Kids listen, some of it didn't even need to be a fan-art..)
Jak měla ale pochopit více než dvouhodinový snímek, který navazoval na něco, co viděla tak dávno? Vždyť to už teď měla celé pomotané. V tu chvíli byla opravdu zoufalá. Stáhla si dokonce celou sérii v marné snaze pochopit, o čem příběh vlastně je.
Kámen úrazu tkvěl v tom, že filmy byly natočené maličko nepřehledně. První díly byly poslední a poslední byly první. Takže i když si je stáhla, nemohla přijít na to, v jakém pořadí by si je měla pustit. Měla jít podle data natočení, nebo snad chronologicky podle dějové linky?
A tady náš příběh končí, děcka. Proč, ptáte se? No protože ta naše mladá hrdinka, to jsem byla já. A na mě rozuzlení teprve čeká. A tak se ptám vás, mých ostřílených rádců. Co by měla hlavní hrdinka
udělat? Měla by se vrhnout do práce a projít všechny díly ať to stojí, co to stojí, nebo by to měla vzdát a jít si prostě jen do kina užít herecké výkony a filmové efekty?

Live long and... God damn it wrong movie. May the force be with you!