Damn. Chytila jsem novou obsession. A teď se potýkám se základním problémem.. Kniha, film a nebo radši nic? O čom je dneska řeč? Hostitel, sci-fi pro lidi, co nemaj rádi sci-fi, od Stephenie Meyerové.
Abych řekla pravdu. Zatím jsem pročetla nekonečnou řadu rejpavých kritik, srdceryvných výlevů zarytých fanynek i vcelku nicneříkajících článků, nudně popisujících základní děj, a teď nevím, čemu z toho věřit. Horší než to už je jen fakt, že sama nejsem schopna posoudit, jestli už jsem se stala takovou tou naivkou, jejíž život závisí jen a pouze na líbačkách a dialozích polemizujících o nesmrtelnosti chrousta, nebo jestli mi ještě zbylo trochu rozumu a sebeúcty na to, abych tomu všemu dokázala odolat. Avšak soudě dle té cestičky z drobečků (a článků jako tenhle, který se už bojím i zveřejnit), která neodvratně vede přímo ke mně, jsem se dostala do bodu, kdy se můžu jít leda tak pověsit, abych aspoň nezacláněla tomu davu, kterej už mi vzadu dýchá na krk...Proč mě to vlastně tak překvapuje? Už bych na tyhle záchvaty měla být zvyklá.. Jsem přece shipperka.. Pro nás je přece samozřejmost rozplývat nad každým naším OTPčkem, nebo ne? Přece nejsem jediná, kdo občas začne takhle šílet.. Tohle je u nás normální, že jo?

No... Proč vlastně všechno tohle? (
Doufám, že se dostanu k tý knížce... Bohužel momentálně jsem už vyčerpala většinu z tátových sponzorských fondů, takže se obávám, že to asi nebude zrovna brzo.. Ale každopádně až se tak stane můžete se (Ke komu to vlastně vůbec mluvím...) těšit na pořádný rozbor!

Žádné komentáře:
Okomentovat
„Friendship is born at that moment when one man says to another: What! You too? I thought that no one but myself.“
- C.S.Lewis