Hogwarts tag

Moje posedlost rychlými články ve formě tagů nekončí. Tentokrát jsem narazila na jeden moc pěkný v Bookworm's burrow a napadlo mě, že bych ho mohla publikovat při příležitosti vydání českého překladu Harry Potter a prokleté dítě. So without further ado here it goes..

Artist here.

Do které koleje bys patřil/a?
Havraspár prosím! Sice zrovna nevynikám ve vědeckých oborech a vlastně hrozně nesnáším učení. Ale o tom to snad není, ne? Vždyť jsou to strašně přízemní a ne-kreativní věci...

Kdyby ti Moudrý klobouk navrhl místo v jiné koleji, kterou jsi předtím nebral/a v úvahu, řídil/a by ses jeho radou, nebo by sis vybrala kolej podle sebe?
Nejspíš bych si stejně trvala na svém. Mám sice vlastnosti všech kolejí (Nebelvíru asi nejméně), rozhodující ale je, které považuju za ty nejpodstatnější.
Jsem zmijozelsky ambicióní a hrdá, přesto mám i přátelskou, milou stránku jakou mají mrzimorští. Dokonce bych řekla, že jsem i odhodlaná a mám smysl pro spravedlnost jako studenti Nebelvíru. Nejvíc si ale zakládám na inteligenci, zvídavosti a fantazii a proto pevně věřím, že Havraspár by pro mě byl to pravé místo.

Zvážil/a bys studium na jiné kouzelnické škole?
No Bradavice jsou nejblíž a Angličtinu umím ze všech cizích jazyků nejlíp, takže... Spíš ne.  I když by mě lákala třeba brazilská škola kouzel Castelobruxo. Jako milovník magické fauny a flory, bych si určitě užila studium v deštném pralese, zkoumáním nejrůznějších, zajímavých druhů.

Co si s sebou do Bradavic zabalíš?
Damn, já vlastně musím doma nechat počítač a telefon, co? (Stojí mi to za to vůbec?) Tak to bude milion propisek a bloků. Musím do něčím psát a brkem na pergameny to určitě nebude.

Jaké zvíře by sis s sebou vzal/a do školy?
Můžu si vzít svého králíčka? Prosím?? Ron Weasley měl krysu a taky to nikomu nevadilo!

Jaké jádro by měla tvá hůlka?
Blána z dračího srdce. Ale dala bych si pozor a dobře si prověřila, jestli jí odebrali až posmrtně, nebo jestli ho kvůli ní zabili. To bych si pak určitě vybrala jinou. Zabíjení draků podporovat nebudu, v tom případě bych hledala jiné jádro, které mi dovolí sesílat okázalá a mocná kouzla.

Artist here.

Jaká část hradu by byla tvá nejoblíbenější?
Havraspárská věž, protože odtamtud je ten nejlepší výhled! Jen bych musela odpovídat na hádanky pokaždé, když bych se tam chtěla dostat. A v tom by byl problém..... Protože hádanky mi nikdy moc dobře nešly.
¯\_(◡_◡) _/¯
Takže je možné, že bych pár nocí strávila venku na chodbě...

Našel/la by sis kamarády i z ostatních kolejí?
Jestli by na mě byli hodní, proč ne?

Stal/a by ses součástí nějaké organizace?
Jsem radši sama, než v různých klubech a spolcích.

Byl/a bys členem famfrpálového týmu?
Na to mám jen dvě slova. Fuj sport.

Jak často bys navštěvoval/a knihovnu?
No bez Googlu nemůžu žít, takže otázka by byla spíš "Jak často bych nebyla v knihovně?".

Kdybys byl/a z čistokrevné rodiny, zajímala by tě mudlovská literatura?
Dost ironicky jsem děsnej antitalent na čtení, jako dyslektik s tím mám strašné problémy, ale určitě bych se do něčeho pustila. Chci mít rozhled ve všech oblastech.

Byl/a bys fanouškem kouzelnické hudby?
Možná bych si našla pár písniček, které by se mi líbili. Nemám žádný vyhraněný styl, poslouchám všechno, co má rytmus.

Který famfrpálový tým bys podporoval/a kromě svého kolejního mužstva?
Famfrpál je jako fotbal a ten taky nesleduju, takže.. Asi by mi to bylo dost jedno.

Dostával/a bys hodně dopisů z domova?
Celou kopu, tak tři denně, ale byla bych ráda. Přece jen, celý rok žít mimo domov, to není nic příjemného, ani ve škole kouzel.

Pojedeš přes prázdniny domů?
Samozřejmě, mamku bych nikdy nenechala na Vánoce samotnou.

Byl/a bys raději z mudlovské rodiny, čistokrevný/á nebo půl na půl?
Půl na půl a nejlepší z obou světů! Samozřejmě mamka je čarodějka a taťka je mudla, úplně to na ně sedí.

Prozkoumal/a bys hrad i přesto, že by ses tím dostal/a do průšvihu?
Nejspíš jo, jsem zvědavka zvědavá. Ale taky jsem taková nenápadná šedá myš, takže věřím, že do průšvihu bych se jen tak nedostala. (¬‿ ¬)

Mohl/a bys být prefektem?
Ani náhodou. Proč se zatěžovat zbytečnýma povinnostma?

Jakou kouzelnickou sladkost bys nejraději vyzkoušel/a?
Čokoládové žabky. Ňam!

Sbíral/a bys kartičky z čokoládových žabek?
Jasně, dávala bych je do alba hned vedle Pokémonů!

Které obchody bys navštívil/a v Prasinkách?
Medový ráj, Medový ráj a ještě jednou Medový ráj! (What can I say. I just really have a sweet tooth.) (｡◕‿‿   ◕｡)

Dal/a by sis radši máslový ležák nebo ohnivou whiskey?
Po spoustě věcech se mi zvedá žaludek, takže něco s názvem "Máslový ležák" není úplně něco, co bych chtěla zrovna pít. Takže ohnivá whiskey je tu jasný vítěz.

Zvažoval/a bys po skončení studia kariéru bradavického profesora?
Je tolik kouzelných zaměstnání, tak proč se zaseknout zrovna na něčem tak nudném a otravném?

Artist here

Viděl/a bys testrály?
U Merlinových vousů to je otázka! Ne, naštěstí, ne.

Jakou podobu by měl tvůj bubák?
Dají se nějak zhmotnit neúspěch a zklamání?

Jakou podobu by měl tvůj patron?
Měla bych tři patrony. Draka, vlka a králíčka. (Arget, Shadow a Bluebell.)(And yes these are inspired by Eragon, Game of Thrones and Sherlock.) Je to sice zvláštní, ale tihle tři jsou prostě moje záchrana i v reálném světě, takže si nedokážu představit, že bych je vyměnila za něco jiného...  (◡‿   ◡✿)


Bonus aneb, co mi v tagu chybělo :

Co si myslíš, že by jsi viděl/a v zrcadle z Erisedu?
Asi samu sebe obklopenou vymyšlenými postavami z mých knih a povídek.

Po čem by ti voněl lektvar zvaný Amorův šíp (Amortentia)?
Určitě jako máta. A trošku jako čokoláda, vzduch po dešti a mořská sůl.

P.S.: Vyzývám kohokoliv, kdo jen bude mít čas a náladu!

Fate (the story is up to you)

Fate: Rozcestí je hra na hrdiny ve stylu klasického D&D (Dungeons and Dragons, neboli hezky česky, Dračí doupě). Pro mě jakožto deskovkami nepolíbenou osobu trošku oříšek, přesto zajímavá zkušenost.

Hra vyžaduje jednoho vypravěče, někoho pohotového a přizpůsobivého s velkou dávkou fantazie, kdo bude schopný udržet příběh zajímavý po celou dobu hry, jakkoliv dlouhou ji uděláte. (Dvě hodiny, nebo klidně i celý den..)
Pak jsou tu hráči a jejich postavy. Každý hráč dostane k dispozici kartu postavy. Jaká jeho postava bude a jak se bude chovat je jen a pouze na něm.

Dohromady se hráči a vypravěč domluví, jaký příběh by chtěli odehrát. Tady vás asi napadne, proč volit zrovna Fate a ne D&D? A na to vám hned odpovím. Mezi Fate a D&D je jeden malý, zato docela podstatný rozdíl. U Fate nejste omezeni jen na fantasy...
Sci-fi, dystopie, nebo drama na cestě do sámošky? To je jen na hráčích. Rádi by okusili dobrodružství svých filmových, či seriálových hrdinů? Možná by rádi hledali ztracenou lebku s Indianem Jonesem, možná by radši získali tajné informace o zničení světa a zapili to u baru s Jamesem Bondem... Nebo si vymyslí vlastní příběh? Ve Fate se představivosti meze nekladou.

Samozřejmě, pokud při tvorbě některý článek pokulhává, vždy je tu možnost nechat se lehce inspirovat internetem. Stejně jako vzorové postavy se dají najít i vzorové hry, které vám zkrátí čas vymýšlení. Proč si to ale kazit, vždyť krása hry spočívá právě ve vaší originálnosti. (Navíc, co když vás při hrě napadne úžasný námět ke knižnímu, či filmovému zpracování? Jeden nikdy neví...)

Teď několik málo slov k hernímu průvodci Fate.
Jelikož je Fate především hra vaší představivosti, vyznačuje se absencí herních doplňků. (Mimo speciální herní kostku, kterou ale v případě potřeby můžete hravě nahradit tabulkou náhody.) To však neznamená, že nemá žádná pravidla. Herní příručka Fate má 50 stránek herních instrukcí, spolu s pár dalšími stránkami závěrečných bonusů ve formě vzorových postav a další inspirace.
Nebojte, i když to zní děsivě, vůbec to takové není. Návod je to sice dost podrobný, ale zato velmi pečlivě zpracovaný, tak aby se dal snadno pochopit.
Kapitoly mají výstižné názvy (takže se při hledání rozhodně neztratíte) a celá knížka je doplněna krásnými ilustracemi. Při čtení vás pobaví i vtipné vsuvky a formulace, že budete mít skoro pocit, že čtete spíš povídku, než herní instrukce.
Vše je pak stručně shrnuto v tabulkách a přehledech, které můžete využít jako pomoc i během hry.

Fate průvodce vám poradí, jak zacházet s vlastnostmi postav, jak útočit, bránit se a překonávat překážky, jak zvládnout magii i jak používat triky. Stejně tak instruuje vypravěče, jak by správně měl herní sezení vést. Přesto, že instrukce jsou psané hodně obecně, objevuje se v příkladech na konci kapitol i několik tipů, jak tyto věci využít při konkrétních příležitostech.

Fate: Rozcestí je základní příručka pro hru, její nejjednodušší varianta, pokud si troufnete na silnější kalibr, nic vám nebrání v tom porozhlédnout se po jejích rozšířeních jako Fate Accelerated, nebo Fate Core. Naopak pokud je pro vás i samotné Fate: Rozcestí moc složité můžete si pravidla upravit podle sebe. Na konci knihy je pro vás dokonce pár takových nápadů připraveno.

Pravidla Fate jsou koncipovaná se záměrem dopřát hráči, co nejlepší herní zážitek plný společné zábavy. Fate: Rozcestí je tak zajímavá, fantazii podněcující rpg, vhodná pro staré i mladé, zkušené i úplné nováčky..... Tak, na co čekáte? Celé dobrodružství je jen a jen na vás!

Go, have fun, kids!

P.S.: Více informací na oficiálních stránkách, k zakoupení například na stránkách Fantasy obchod.

The Maze Runner

„První díl z knižní trilogie vypráví o Thomasovi, který se jednoho dne probudí s vymazanou pamětí na místě zvaném Glade, které je obestřeno obřím labyrintem. Spolu s dalšími padesáti chlapci, kteří si nepamatují o nic víc ze svého života než on, musí přijít na to, z jakého důvodu sem byli posláni a co se skrývá za záhadou bludiště.“

The Maze Runner je knížka od Jamese Dashnera, kterou můžete často najít ve skupince dystopie, což jsou ve zkratce knížky jako třeba Hunger Games. (You can read more heeere if you want..) Čím se ale The Maze Runner krapet liší, že je dělaný pro všechny, kteří zrovna nemusí milostné pletky.
Maze Runner totiž po většinu času postrádá milostné napětí, které si širší publikum zamilovalo například u Divergent, The Selection, nebo u The Host. (Neříkám, že by nebylo, koho shipovat, to zas ne.. Jen vám nikdo nic nenutí..)

První knížka vyšla v češtině teď v srpnu. Já osobně ale doporučuju raději si ji přečíst v angličtině, neboť překlad, byť sebelepší se nemůže nikdy vyrovnat originálu. (Neříkám to jen tak pro nic za nic, Dashner si vymyslel hned celou řadu nových nadávek... vlastně kompletní nový slovník... a říkám na rovinu, že jejich překlad do češtiny není ani z poloviny tak brilantní, jak původní znění.) Však uznejte sami, že už jen jména Glade/Plac a Glader/Placar zní jako špatná parodie, natož překlady nadávek jako shank, nebo slinthead. (For better orientation, read this..)
Ale zpět ke knize samotné, za kterou musím autorovi zatleskat. I když jsem předtím na internetu přečetla různé recenze a tak, nikdy by mě nenapadlo s jakou lehkostí autor bude používat hovorovou angličtinu.. (aniž by to vyznělo jako pouliční potyčka gangů...) Kupodivu i na ty umělá slova jsem si zvykla celkem dobře a hned po pár stránkách jsem už mluvila jako opravdový Glader.
Celá knížka byla maličko předvídatelná, nebo alespoň některé její části, (no spoilers, sorry not sorry..) ale i tak jsem si ji zamilovala. Zamilovala jsem si postavy a to, ať už Thomase, přestože je to úplný pako (Everyone: "Don't do the thing!" *immediately does the thing*), Newta, protože (Idk why I just love him more than my life...) má správný přístup k věci, nebo dokonce i Minha, který je prostě příkladem cool týpka.
A zamilovala jsem si zvláštní atmosféru labyrintu, ten pocit, když víte, že to všechno jednou zapadne do sebe a bude dávat smysl.
Tak jako tak, jsem knihu zhltla se všemi jejímy chybami i přednostmi, stejně rychle, jak vlk babičku, a hned se pustila do jejího pokračování.
K mému zklamání se mi ale The Scorch Trials vůbec nečetlo tak lehce a svižně jako The Maze Runner, a tak se stalo, že mě odlišná atmosféra společně s nedostatkem času a chuti ke čtení, donutily odložit další díly na později. (A můžu říct, že se tomu úspěšně vyhýbám už něco přes čtyři měsíce..) Jestli se tedy ještě někdy dočkám i třetího a zároveň posledního dílu, The Death Cure, a prequelu, The Kill Order, je tak stále ve hvězdách.

Naštěstí (nebo spíš naneštěstí?) knížkami to nekončí, neboť příběh se rozhodlo odkoupit 20th Century Fox a udělat film, který právě můžete vidět v kinech. A v hlavních rolích najdeme samé hezké kluky úžasné herce.
Hlavní postavu, neustále zmateného Thomase, si střihl Dylan O'Brien, známý hlavně za roli Stilese v seriálu Teen Wolf. (Dále potom například v The First Time, nebo The Intership.) Jeho pravého opaku, chaotic evil Gallyho, se ujal Will Poulter, otravný bratranec Eustace z Letopisů Narnie: Plavba Jitřního Poutníka a zlatíčko z We're the Millers. A konečně mého milovaného Newta, pravou ruku pravé ruky, si zahrál Thomas-Brodie Sangster, dětská hvězdička z Love Actually, objevující se na epizodu či dvě v Doctor Who a Game of Thrones. (A mimochodem hlas Ferba v animáku Phineas a Ferb...)
Úžasným obsazením ale dobré stránky filmu končí. Jsem shovívavá a spoustě filmům pominu malé nesrovnalosti a hlouposti, protože jsem prostě nadšená. To ale s The Maze Runner tak dobře nejde.
Na začátku vás překvapí rychlým startem, zahltí novými názvy a pravidly, což sice člověku vadí, ale není to ještě tak úplně chyba filmu, protože tak to měla i knížka. Potom vás však čekají masivní změny v příběhu, útrpné dialogy a hrozné záběry na Grievery (you know what... I mean this.), nemluvě o naprosto příšerném konci, kde se vám "pokusí vše vysvětlit" v pár větách, ale všechno se tím jenom víc zamotá. A to už není vada knihy, ale filmu. Režisér a scénáristi se nejspíš jen snažili knížku podat podle svého. Záplavou změn v ději a škrty ve scénách se ale všechno jen zhoršilo.
Nemůžu říct, že by to byl úplný brak a nestálo za to věnovat mu čas, ale jestli se musím rozhodnout mezi knížkou a filmem, tak neváhám ani minutu. Jediné, co filmové TMR chrání před věčným zatracením, je herecký talent všech těch dvacetiletých cutie-patootie, (I mean... You just can't hate those.. It's impossible..) kteří dělají z hloupé matlaniny actually watchable thing.

P.S.: Doufám, že jsem vás dostatečně navnadila na knížky a dostatečně odradila od filmu! Live long and prosper guys! °v°
P.S.S.: (Jestli se vážně pustíte do knih, doporučuju poslouchat k tomu tyhle, mám je odzkoušené.. °u°)

The Wolves of Mercy Falls

So... Dlouho bylo ticho po pěšině a mělo to svůj důvod. Přečíst tyhle knihy mě stálo hodně energie a emocí, takže shrnout je do jednoho článku mi trvalo déle, než by mě samotné bylo milé. 
Tak jako tak, dnes bude řeč o The Wolves of Mercy Falls, nádherné trilogii od Maggie Stiefvaterové, která si rozhodně zaslouží pozornost, protože i když k drama mají tyhle knihy daleko, najdou se v nich chvíle, kdy člověk zkrátka nemůže odtrhnout oči....

Grace žije se svými rodiči, v malém městečku Mercy Falls v Minnesotě a dělá všechno, tak jak se sluší a patří. Je naprosto normální holka, až na to, že ji jako malou málem sežrali vlci... Málem, jeden ji totiž zachránil... A od té doby je Grace vlky naprosto posedlá a chodí je pozorovat za dům.. Až jednoho dne vlci zabijí jiného chlapce. Lovci z celého města pak uspořádají hon, který má za účel vyhnat vlky z lesů a následně je do jednoho vyhladit. Grace jen tak tak tuto krutou řežbu zastaví. Když se však vrátí domů, najde na verandě postřeleného právě toho vlka, co ji před lety zachránil život. A pak se stane něco, o čem Grace už dřív přemýšlela, ale nikdy by jí nenapadlo, že je to pravda. Její vlk se žlutýma očima se změní na chlapce. Chlapce jménem Sam.

První díl s nádhernou obálkou a nadpisem Shiver/Mrazení je hlavně o netradičním poutu, které si během let vytvořili Sam a Grace.
Na první pohled možná další romantická slátanina ve stylu Twilight, je ale v jádru vcelku vkusně napsaná kniha.
Zpočátku, pro někoho možná hutný, text se po několika kapitolách odlehčí, člověk si zvykne na jazyk knihy a příběh už pak plyne bez sebemenšího zadrhávání. 
Oddechová kniha plná lásky a váhavý začátek nadějné spisovatelky, širším publikem značně nedoceněný.

Druhý díl s příhodným názvem Linger/Váhání je, oproti Shiver, dějově mnohem zajímavější.
Do hry se totiž dostávají Isabel a Cole a vnáší tak nový pohled na celou situaci s vlky. A  mezitím, co sledujeme zvláštní vztah mezi Colem a Isabel a držíme palce Samovi s Grace, dostává se na povrch řešení otázky, ohledně budoucnosti smečky.

Třetí díl skládačky, trochu pateticky nazvaný Forever/Splynutí, se výrazně liší od předchozích dvou knih.
Forever dává ukázat, jak vrtkavá je štěstěna. A ochotně nám to předvádí na ironii osudu, když Sam je náhle chlapec a Grace vlčice, Cole hledá lék a Isabel se soustředí na to, jak zachránit vlky před svým pomstychtivým otcem.


Kdybych každou knihu z tohohle trojlístku měla popsat jedním slovem. Byla by to pravděpodobně Touha, Bolest a Láska. 
Shiver je o touze.. O touze být někým jiným, o touze být navždy s někým, koho miluji. Linger je o bolesti, o bolesti z odloučení, o bolesti ze vzpomínek a vlastí minulosti. A Forever je o lásce. O hřejivé lásce, o lásce, co člověka ničí a o lásce, která se nedá slovy popsat. 
Každý dílek těhle puzzlí je jedinečný. A každý má svou filozofickou hodnotu. 
Nečetla jsem tyhle knihy jen jedenkrát a nehodlám na ně jen tak zapomenout. Mají v sobě něco nádherného a mě nikdy nepřestane tohle jejich kouzlo uchvacovat. 

„Ahoj,“ řekla jsem a nedokázala zadržet úsměv. Kousla jsem se do rtu, ale úsměv nezmizel, naopak byl čím dál širší, když se na Samově tváři objevil jeho zrcadlový odraz. Stála jsem mezi jeho papírovými ptáky, na posteli se dosud rýsoval obrys mého těla, zalévaly mě paprsky slunce a všechny starosti, které mi včera v noci dělaly těžkou hlavu, byly náhle ve srovnání s tímhle rozzářeným ránem neskutečně malicherné.
S úžasem jsem si najednou uvědomila, jaký je tenhle kluk skvělý člověk a jak neuvěřitelně jsem šťastná, že patří mě a já jemu. „V tuhle chvíli,“  řekl Sam a já si všimla, že v ruce drží poukázku na dnešní návštěvu studia složenou do tvaru ptáka s vybledlými křídly „si člověk neumí představit, že by někde na světě mohlo pršet.“

Váhání, 199. strana

The Fault in Our Stars

„Zajímavá a citlivá knížka o šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a sblíží se s Augustem, jemuž se podařilo tuto nemoc překonat. “ (source)

Jedním slovem: Fenomén. Kniha, která zaujme nejen poutavým příběhem, ale i hloubkou emocí. Moje literární neznámo, na míle vzdálené od, mnou tak milovaného, žánru fantasy.
John Green a jeho Hvězdy nám nepřály uchvátili miliony čtenářů po celém světě a já mám teď tu čest, být jedním z nich.
Chtěla jsem napsat článek, tak jako vždycky. Ale došla jsem k závěru, že to nedokážu. Ta kniha je příliš silná na to, abych jí mohla nějak přehledně a smysluplně rozebrat. 
Zvolila jsem tedy jinou taktiku a v rámci obrodného systému a sbližování čtenáře s knihou, jsem se pokusila ocitovat samotného autora.


Pak našel stránku, kde si lidi vyměňují zadarmo nepotřebné věci, a společně jsme sepsali inzerát. 
„Nadpis?“ zeptal se. 
„Zahradní houpačka hledá domov,“ navrhla jsem. 
„Zoufale osamělá zahradní houpačka hledá láskyplný domov,“ doplnil mě. 
„Mírně pedofilní zahradní houpačka hledá dětské zadky,“ napadlo mě.

„Nejsem matematik, ale vím jedno: Mezi nulou a jedničkou je nekonečná množina čísel. Je 0,1 a 0,12 a 0,112 a nekonečná sbírka dalších. Samozřejmě je větší nekonečný soubor čísel mezi nulou a dvojkou nebo mezi nulou a milionem. Některá nekonečna jsou větší něž jiná nekonečna. To nás naučil jeden spisovatel, kterého jsme oba mívali rádi. Jsou dny, a je jich hodně, kdy mi hrozně vadí, jak malé je to moje nekonečno.“

„Chci po sobě zanechat stopu. 
Ale, Van Houtene: Stopy, které po sobě zanecháváme,  jsou příliš často jizvy.“

The Host

Ian and Wanda by burdge-bug

Nebudu tu sáhodlouze popisovat děj knihy, protože pokud se o to opravdu zajímáte, tak už nejspíš víte, o co se jedná, a pokud to nevíte, tak si to laskavě vygooglete, neboť já se s tím zdržovat nebudu...
Hostitel má být sci-fi.. A protože vím o sci-fi naprostý kulový, tak mi to taky sci-fi připomínalo...
(A ač velmi nerada..) Musím uznat, že jsem si užila stejně, jako při čtení Eragona, nebo Percyho Jacksona.. (A to už je co říct, neb obě knihy považuju za něco úžasnýho.. Něco jako Starý a Nový zákon..) Stephenie píše dobře, (tedy kvalita textu se od Stmívání opravdu zlepšila), a i když bych knihu nedoporučovala klukům, (a možná ani některým typům holek) určitě bych jí hodnotila kladně... Jasně není to Paolini, ani Riordan, ale čtení mě bavilo a nemusela jsem se nijak přemáhat, abych knihu dokončila... Popravdě jsem jí přečetla jedním dechem a bezmála týden jsem chodila po bytě jako tělo bez duše (Přísahám, že tahle slovní hříčka nebyla záměrná!) a řešila všechny ty otázky ohledně nesmrtelnosti chrousta.. (To taky nebylo záměrně.)

Wanda and Mel by burdge-bug

Kdokoliv by mohl namítnout, že téma knihy je předem vyčerpané, a že jako romantika je to slabý, ale já na tyhle věci mám svůj vlastní názor.. Tak zaprvé, jako člověk sci-fi neznalý, nemám ani šajna o tom, co je a není vyčerpaný a za druhé všecko je lepší než Mary Sue..
Když o tom tak přemýšlím, je tohle jedna z prvních knih, ve kterých jsem si oblíbila hlavní postavu, a kdy chápu jejích rozhodnutí.. Harryho a tu jeho partu jsem k smrti nesnášela, Katniss mi přišla egocentrická, Eragon se mi zdál nedospělý, Grace, ze série Vlci z Mercy Falls, podle mě uvažovala naprosto nelogicky, o Belle, ze Stmívání, ani nemluvě.. Jako první tohle prokletí prolomil až Percy a R (viz článek Warm bodies).. A kupodivu, i u Hostitele jsem si hlavní hrdinku, duši Wandu, oblíbila ohromně rychle. Netuším čím to mohlo být... Možná tím jejím přístupem a způsobem uvažování, nebo že byla zpočátku krapet nespolečenská a necítila potřebu, vyblít každému na potkání, všechny svoje pocity a myšlenky na triko.. Každopádně byla velmi sympatická...

Takže, abych to shrnula, máme tu dílko se slušným počtem stran, čtivou hatmatilkou a romatnickým příběhem, co chytne za srdce pár pubertálních děvčat...
U mě dobrý.. Doufám jenom, že film se bude, co nejvěrněji držet knihy (i přesto, že  se mi to zdá velmi nepravděpodobné) a nezmrší ty pěkně vymodelované charactery.. 

Percy Jackson and the Olympians & The Heroes of Olympus

Well..Dlouho jsem nevěděla o čem bych měla udělat další článek... Ale už to vím a vím taky, že dnes to bude jiné... Na řadě totiž není film, seriál, ani žádný herec... Chvilka napětí.... Je to kniha! Pár stran papíru a zaschlého inkoustu, které dělají člověka šťasným... Pár řádek slov, které přenesou do světů daleko mimo realitu.. Dnes je to svět, který stvořil Rick Riordan...

---

Krátce na úvod aneb pár vět o autorovi: 

Rick se narodil v San Antoniu v Texasu, má manželku a dva syny. Je mnohonásobně oceněný spisovatel, jehož knihy se dokázaly vyšplhat na první příčky v seznamu bestsellerů deníku The New York Times.

U jeho knih si každý čtenář přijde na své, neboť porce humoru i vážnosti jsou smíchány v tom správném poměru a tvoří tak návykovou látku, která se vám rychle dostane pod kůži.
A protože to Rick se slovy opravdu umí,  často se stává, že se zasmějete, i ve chvílích, kdy byste to vůbec nečekali.

Jeho knihy jsou promyšlené a dávají smysl, přitom jsou nenáročné na čtení. 

Rickovou výhodou je i fakt, že každý jeho hrdina, je jedinečný a má svou logiku, a tak se nemůže stát, že se zamotáte v nepřehledné změti postav. Podle mého, je to autor, který do svých knih důmyslně zakonponoval období dospívání a tak má čtenář pocit, jako by hrdinové vyrůstali spolu s ním. 

O ideologii:

Svět dělí nekonečně mnoho druhů nábožensví. Budhismus, judaismus, hinduismus. Některé jsou známé, některé už skoro zapomenuté. V sériích Percy Jackson and the Olympians a The Heroes of Olympus je svět řízen řecko-římskými bohy.

Kdysi dávno, za rozkvětu řecké civilizace, se centrum božské moci rozkládalo na hoře Olymp. Vládlo zde dvanáct hlavních bohů a v jejich čele stál Zeus. Toto centrum se však během staletí přesouvalo společně s vyspělými civilizacemi a nyní se rozkládá nad městem New York, vysoko nad budovou Empire State Building. 

Bohové nejsou nikdy, v jednom okamžiku, jen na jednom místě a tak se stává, že pobývají na zemi a čas od času se zamilují do pozemských lidí. Děti Bohů a smrtelníků se nazývají polobové. Obyčejně mívají problémy se soustředěním, neboť je tím jejich instinkty chrání před nestvůrami, které my smrtelníci, můžeme znát například z Řeckých bájí a pověstí, nebo z eposu Ilias a Odyssea.
Jako útočiště pro řecké polobohy vznikl Tábor polokrevných, kde se učí vše, co budou potřebovat pro přežití. Stejně tak se v The Heroes of Olympus dozvídáme o římském ekvivalentu pro Tábor polokrevných, tedy Táborě Jupiter (Římské označení pro Dia). Také zjišťujeme, že řečtí a římští polobohové mezi sebou v minulosti často válčili a tak se Bohové rozhodli pro plošné vymazání vzpomínek, aby těmto konfliktům zabránili... 

O příběhu Percyho Jacksona:

Percy a Annabeth by burdge-bug

Hlavní postava celé téhle první série pro mladistvé je, jak už samotný název napovídá, Percy Jackson. Percy je dvanáctiletý dyslektik žijící se svou matkou Sally a nevlastním otcem v malém bytě na Manhattanu. Se svým pravým otcem se nikdy nesetkal a ani matka mu o něm nikdy moc neřekla. Na žádné škole nevydrží dlouho a jeho odchodu vždy předchází nějaký malér. Percy však není obyčejný kluk a jeho neštěstí nekončí u faktu, že jeho nejlepší kamarád Grover je satyr a že on sám je synem řeckého boha. 
Zanedlouho potom, co se dostane do Tábora polokrevných se totiž bude muset, (chcačky nechcačky), vydat na výpravu, společně se satyrem Groverem a novou kamarádkou z tábora, Annabeth, za ztraceným Diovým bleskem
(a nemyslete si, že je to nějaký kus staniolu z podřadné divadelní hry. Mluví se tady o půlmetrovém válci z prvotřídního nebeského bronzu, opatřeným na obou koncích výbušninami božské intenzity. Symbolu Diovy síly, první zbrani vyrobené pro válku proti Titánům. Mistrovský blesk, jenž má v sobě tolik síly, že vodíkové bomby smrtelníků vypadají vedle něj jako petardy.) (A ano...Právě teď jem citovala knihu..) 

Nico di Angelo by burdge-bug

 Série o Precym zahrnuje pět knih (The Lightning Thief, The Sea of Monsters, The Titan's Curse, The Battle of the Labyrinth a The Last Olympian), z čehož každá má svůj vlastí příběh a zároveň vše dokonale zapadá do jedné velké skládačky, která vyvrcholí Bitvou o Manhattan v pátém díle s názvem Poslední z bohů (The Last Olympian). 
Po velkém ohlasu, který tyto série vyvolaly se Riordan rozhodl pro volné pokračování s českým překaldem Bohové Olympu (The Heroes of Olympus).

Pro případné zájemce přikládám první a druhou kapitolu The Lightning Thief





O sérii The Heroes of Olympus:

Leo, Piper, Jason, Percy, Annabeth, Frank a Hazel by burdge

Série (obsahující knihy The Lost Hero, The Son of Neptune a The Mark of Athena, která tu bude mít svou „premiéru” už 18. března) má vcelku stejný základ jako ta o Percy Jacksonovi, jen naši představu o světě polokrevných rozšiřuje o Tábor Jupiter. Hlavními postavami zde zůstavájí Percy a Annabeth, přidávají se však také Jason, Piper a Leo v knize první, a Hazel s Frankem v knize druhé. Piper a Leo jsou řečtí polobohové, zatímco Jason, Hazel a Frank jsou řazeni mezi ty římské.
Celá série se řídí jednoduchou myšlenkou, a to tedy, že Řekové a Římani, odvěcí nepřátelé, se musí sjednotit a společnými silami překazit plány Gaie, bohyni země, která chce svrhnout bohy z Olympu.

První kapitola The Lost Hero

Warm bodies

Soooo...Nedávno mě na Zlu (pozn. tak říká Taya Atsu tumblr) překvapila skupinka zajímavě vyhlížejících gifů z nějakýho filmu. Po bližším přezkoumání tagů a animaček, jsem došla k závěru, že ten klučina na nich, je vcelku sexy, a že těch pár vteřin, co věnuju zkoumání ofik textu distributora a galerce na ČSFD, mi za to stojí... Well... Tak jsem přišla k Warm bodies...

Krátce a stručně se to dá popsat jako postapokalyptická romance na téma: „Fešnej zombie v dobrým stavu hledá dívku. Zn.: Nespěchá. Po smrti je času dost.”

No, nechci tu nijak výrazně rozebírat obsah filmu, protože se v některých částech naprosto odkláněl od původního znění knížky..
Dovolím si jen poznamenat, že Nicholas Hoult, kterej si zahrál například postavu Hanka McCoye v X-Men: First Class, je jako R vážně pěknej. (A já měla občas, při sledování, co dělat abych si neposlintala klávesnici..)
Zhlédnutí filmu se však nevyrovná přečtení knížky ani v nejmenším...
Pokud ale stejně radši dáváte přednost filmu, tak se právě tady můžete podívat na trailer s českými titulky..

Well... Ke knize... U nás jí vydali pod názvem Chutná těla (asi můj nejoblíbenější překlad vůbec) a napsal jí Isaac Marion. (Pozn.: Když na to kilknete, máte tam odkaz, kdyby to někoho náhodou zajímalo.. Já vím, že asi ne.. .Ale tak, co kdyby..)

Já si tu knížku zamilovala témeř okamžitě a to už na prvních stránkách, neboť jsem se v ní vážně „našla.” Styl psaní, ta lehkost s jakou se to četlo i to, jak mi R přirostl k srdci.. To vše mi naprosto sedlo do vkusu a musím uznat, že ta kniha má, podle mě, něco do sebe. Má nápad a šmrnc, atmosféru i vtip. Samozřejmě je tu i bonus v podobě úmyslného zvolení jmen R a Julie...