The Maze Runner

„První díl z knižní trilogie vypráví o Thomasovi, který se jednoho dne probudí s vymazanou pamětí na místě zvaném Glade, které je obestřeno obřím labyrintem. Spolu s dalšími padesáti chlapci, kteří si nepamatují o nic víc ze svého života než on, musí přijít na to, z jakého důvodu sem byli posláni a co se skrývá za záhadou bludiště.“

The Maze Runner je knížka od Jamese Dashnera, kterou můžete často najít ve skupince dystopie, což jsou ve zkratce knížky jako třeba Hunger Games. (You can read more heeere if you want..) Čím se ale The Maze Runner krapet liší, že je dělaný pro všechny, kteří zrovna nemusí milostné pletky.
Maze Runner totiž po většinu času postrádá milostné napětí, které si širší publikum zamilovalo například u Divergent, The Selection, nebo u The Host. (Neříkám, že by nebylo, koho shipovat, to zas ne.. Jen vám nikdo nic nenutí..)

První knížka vyšla v češtině teď v srpnu. Já osobně ale doporučuju raději si ji přečíst v angličtině, neboť překlad, byť sebelepší se nemůže nikdy vyrovnat originálu. (Neříkám to jen tak pro nic za nic, Dashner si vymyslel hned celou řadu nových nadávek... vlastně kompletní nový slovník... a říkám na rovinu, že jejich překlad do češtiny není ani z poloviny tak brilantní, jak původní znění.) Však uznejte sami, že už jen jména Glade/Plac a Glader/Placar zní jako špatná parodie, natož překlady nadávek jako shank, nebo slinthead. (For better orientation, read this..)
Ale zpět ke knize samotné, za kterou musím autorovi zatleskat. I když jsem předtím na internetu přečetla různé recenze a tak, nikdy by mě nenapadlo s jakou lehkostí autor bude používat hovorovou angličtinu.. (aniž by to vyznělo jako pouliční potyčka gangů...) Kupodivu i na ty umělá slova jsem si zvykla celkem dobře a hned po pár stránkách jsem už mluvila jako opravdový Glader.
Celá knížka byla maličko předvídatelná, nebo alespoň některé její části, (no spoilers, sorry not sorry..) ale i tak jsem si ji zamilovala. Zamilovala jsem si postavy a to, ať už Thomase, přestože je to úplný pako (Everyone: "Don't do the thing!" *immediately does the thing*), Newta, protože (Idk why I just love him more than my life...) má správný přístup k věci, nebo dokonce i Minha, který je prostě příkladem cool týpka.
A zamilovala jsem si zvláštní atmosféru labyrintu, ten pocit, když víte, že to všechno jednou zapadne do sebe a bude dávat smysl.
Tak jako tak, jsem knihu zhltla se všemi jejímy chybami i přednostmi, stejně rychle, jak vlk babičku, a hned se pustila do jejího pokračování.
K mému zklamání se mi ale The Scorch Trials vůbec nečetlo tak lehce a svižně jako The Maze Runner, a tak se stalo, že mě odlišná atmosféra společně s nedostatkem času a chuti ke čtení, donutily odložit další díly na později. (A můžu říct, že se tomu úspěšně vyhýbám už něco přes čtyři měsíce..) Jestli se tedy ještě někdy dočkám i třetího a zároveň posledního dílu, The Death Cure, a prequelu, The Kill Order, je tak stále ve hvězdách.

Naštěstí (nebo spíš naneštěstí?) knížkami to nekončí, neboť příběh se rozhodlo odkoupit 20th Century Fox a udělat film, který právě můžete vidět v kinech. A v hlavních rolích najdeme samé hezké kluky úžasné herce.
Hlavní postavu, neustále zmateného Thomase, si střihl Dylan O'Brien, známý hlavně za roli Stilese v seriálu Teen Wolf. (Dále potom například v The First Time, nebo The Intership.) Jeho pravého opaku, chaotic evil Gallyho, se ujal Will Poulter, otravný bratranec Eustace z Letopisů Narnie: Plavba Jitřního Poutníka a zlatíčko z We're the Millers. A konečně mého milovaného Newta, pravou ruku pravé ruky, si zahrál Thomas-Brodie Sangster, dětská hvězdička z Love Actually, objevující se na epizodu či dvě v Doctor Who a Game of Thrones. (A mimochodem hlas Ferba v animáku Phineas a Ferb...)
Úžasným obsazením ale dobré stránky filmu končí. Jsem shovívavá a spoustě filmům pominu malé nesrovnalosti a hlouposti, protože jsem prostě nadšená. To ale s The Maze Runner tak dobře nejde.
Na začátku vás překvapí rychlým startem, zahltí novými názvy a pravidly, což sice člověku vadí, ale není to ještě tak úplně chyba filmu, protože tak to měla i knížka. Potom vás však čekají masivní změny v příběhu, útrpné dialogy a hrozné záběry na Grievery (you know what... I mean this.), nemluvě o naprosto příšerném konci, kde se vám "pokusí vše vysvětlit" v pár větách, ale všechno se tím jenom víc zamotá. A to už není vada knihy, ale filmu. Režisér a scénáristi se nejspíš jen snažili knížku podat podle svého. Záplavou změn v ději a škrty ve scénách se ale všechno jen zhoršilo.
Nemůžu říct, že by to byl úplný brak a nestálo za to věnovat mu čas, ale jestli se musím rozhodnout mezi knížkou a filmem, tak neváhám ani minutu. Jediné, co filmové TMR chrání před věčným zatracením, je herecký talent všech těch dvacetiletých cutie-patootie, (I mean... You just can't hate those.. It's impossible..) kteří dělají z hloupé matlaniny actually watchable thing.

P.S.: Doufám, že jsem vás dostatečně navnadila na knížky a dostatečně odradila od filmu! Live long and prosper guys! °v°
P.S.S.: (Jestli se vážně pustíte do knih, doporučuju poslouchat k tomu tyhle, mám je odzkoušené.. °u°)