The Hobbit: The Battle of the Five Armies

Vsadím se, že se alespoň jednomu z vás Hobit líbil. A neberte to špatně, já vám nechci brát iluze a už vůbec se vás nesnažím urazit. Prosím vás však předem, pokud jste byli s Hobitem spokojeni a nepotřebujete mě, abych vám to kritizovala, odejděte dokud je ještě čas.
(Don't say I didn't warn you...)

Jsme u konce. Zase.
Všichni jsme čekali velký návrat do Středozemě.. Ale co jsme vlastně dostali?
Začlo to prvním dílem, který byl pro mnohé tříhodinovým zklamáním, kde kromě úžasně sentimentálního návratu do Roklinky (ještě teď mám slzy v očích), nebylo nic moc ke koukání.
Druhý díl naopak zasypal dějem, který však také nevyhovoval, vzhledem k masivním, naprosto zbytečným změnám a úpravám příběhu.
S posledním dílem se trilogie nadobro uzavřela a zpečetila si tak svůj osud.
Než popřu, že na posledním díle bylo cokoliv dobrého, musím říct, že kdybych se rozhodla ho radši chválit, něco by se na něm asi našlo (Martin Freeman's acting skills, Lee Pace, armáda elfů, ending song Billy Boyda *cryes her eyes off*, Jacksonova nepopiratelná slabost pro psaní Bagginshieldu a konečně.... 
LEE PACE BITCHES!)
Mě osobně ale Hobit nepřesvědčil a tak vám ukážu, jakým pohledem ho vidí fanoušek odkojený na klasické Jacksonově Pánu Prstenů (ještě než přišel o všechno, co ho dělalo výjimečným...)

Tak tedy, pohroma začíná, když Šmak, kterého jsme chtěli vidět hlavně v předchozím filmu, ničí Laketown a umírá (sniff sniff) hned v prvních dvaceti minutách (které by se rozhodně nemohly vejít do předchozího dílu...) Mimochodem když už jsme u toho, teď se prosím přihlaste bez mučení, koho z vás by sakra napadlo, zkusit vystřelit ten těžkej, kovovej šíp, určenej do SAMOSTŘÍLU NA HRADBÁCH, obyčejným lukem? (O tom, použít svého syna, jako oporu nemluvě...) Nejsem žádnej odborník, ale některý věci prostě udělat nemůžete.
Meanwhile romance mezi Kilim a Tauriel pokračuje (*And iii will always loooove youuuuuuuuu playin' in background*) Načež jim to (díky Bohu) cockblockne Legolas..
Na to se přesouváme k naprosto zbytečné dějové lince v Dol Gulduru, která je tu zjevně jen proto, aby se stará známá parta naposledy vrátila v celku na filmová plátna. Nejen, že je sama o sobě o ničem, ale hlavně nemá v Hobitovi, co dělat. (Nebuďte mě, až Jackson začne točit Silmarillion.. Nemá to cenu..)

Pravá zápletka se objevuje až ve chvíli, když se dozvídáme, že Thorinovi už z toho zlata začíná šibat (plus fakt, že meme Craves that mineral, vzal až moc doslovně..) a Bilbovi s Arcikamem v kapse tak jde celkem o kejhák (i přes to, že ho Thorin očividně miluje...)
Bohužel Thorinova smůla je, že vesničani chtěj z pokladu svůj právoplatný podíl a Thranduil mu ještě neodpustil ty white gems of pure starlight.. But Thorin's bitch a tak začne "válka"...
(Mimochodem uhm... Víte někdo, jak se tam tak najednou objevili ty kozy/whatever is that thing? I mean... Proč jsem jsem je neviděla v trpasličí armádě, nebo v bitvě? What the fuck Jackson?)
Najednou, kde se vzala, tu se vzala, po skoro dvou hodinách, vtipná scéna, jak se vesničanky chtějí pustit do boje.... A PAK NIC! Odpusťte, ale jedna věc je mít nudnej film bez nápadu, a druhá, mít dobrý scény a pak je prostě vystřihnout.

Aby toho nebylo málo.. Baam! Záběr na Legolase, jak lítá na obřích netopýrech (*It's time to try defying gravity..*)
Zbytek filmu už se pak už jen fanoušci brečí, když zjišťují, že to jediné, co opravdu chtěli, aby Jackson na Hobbitovi změnil, osud Thorina, Filiho a Kiliho, zůstává stejný jako v knize.

Nemůžu jinak... Po zhlédnutí jsem zkrátka měla pocit, že místo nadšené recenze, můžu rovnou napsat scénář pro Honest Trailers.
Pro mě měl být Hobit návratem do dětství, a nepopírám, že i přesto, že nejsem zcela spokojená s tím, jak dopadl, jsem ráda, že vůbec vznikl. Jen mě mrzí, že jsem si ho nemohla užít, tak jako když jsem byla malá.

Post scriptum: Pokuď vám bylo něco v titulcích divné... Bylo to nejspíš tohle...
Post post scriptum.: Billy Boyd you are the only one who truly made me cry after all.