Overwatch

Cheers love, the Cavalry's here! 

Ať už jste hardcore hráč, či nikoliv, možná jste si všimli, že začátkem května tohoto roku vydala společnost Blizzard (ano přesně ta, která stvořila fenomén World of Warcraft) novou hru. Overwatch, jak se tento kvíteček jmenuje, se ve své podstatě moc neliší od populárních her posledních několika let. Vlastně se dá přirovnat k League of Legends, či Dotě, jen s tím rozdílem, že tady si akci užijete z pohledu první osoby. (Nejblíže k Overwatch má však Team Fortress 2. Něteří tvrdí, že Overwatch jí dokonce zkopírovala... No, myslím, že to už je trochu přitažené za vlasy, ale posudek nechám na vás.) Čím to tedy, že mě Overwatch zaujala natolik, abych o ní napsala článek, ptáte se? Nebojte, já vám to hned řeknu.

Paint with all the colors of the wind

O Overwatch jsem se dozvěděla díky výběru YouTube. Tam totiž ví, jak moc zbožňuju animace a podstrčili mi Overwatch Cinematic Trailer. Nebylo divu, že i to samotné postačilo, abych se chytila na udičku. Animované "kraťasy" mě pak už jen utvrdili v přesvědčení, že si Overwatch zamiluju.
Ani tak jsem se ale kompletně nezbavila toho vlezlého hlásku vzadu v hlavě, který mi neoblomě podstrkoval, že všechny upoutávky jsou jen pozlátko, a že hra bude nejspíš úplně jiná. O pár týdnů později, když hra konečně vyšla a já si mohla prohlédnout, jak vypadá gameplay, mě ale okamžitě všechny obavy přešly.
Stejně tak jako filmová kvalita animace trailerů a shortů, byla i herní grafika naprosto špičková. Postavy hravě konkurují svým cinematic verzím a ani herní prostředí nezůstává pozadu. Mapa totiž na akce hráčů reaguje. (A tím nemyslím, že se vás bude pokoušet sežrat, když omylem vrazíte do stromu.) Je to v celku logické. Narazíte do zdi? Zůstane tam ďuzna. Sejmete zábradlí? Všade kolem se rozletí plaňky. Vystřelíte na zvony? Zazvoní. It may not seem as much, ale když hrajete first person shooter, možná po čase oceníte, že je na mapách, na co koukat, i když zrovna nepálíte po nepříteli.

Elementary, my dear Watson!

Hra sama o sobě není zas tak těžká. Nebo alespoň ne do té míry, že by vás okamžitě po spuštění zahltila informacemi. Díky tomu hned ze začátku neodradí amatérské hráče.
(I když o amatérech bych měla mluvit s rezervou. Když jsem u kamarádky hru prvně spustila, měla jsem vážné potíže naučit se v ní správně chodit. A to nemyslím obrazně. Mých prvních deset úmrtí zahrnovalo můj obličej ve zdi.)
Pro mnohé, příliš ambiciózní, hráče přichází nerozlousknutelný oříšek až ve chvíli, kdy se chtějí opravdu ponořit do hry. Základem totiž není zabít, co nejvíc nepřátel, ale být týmový hráč a umět se správně přizpůsobit situaci.

You change your mind like a girl changes clothes

No biggie! Co je jinde na obtíž, může být v Overwatch klíčová výhoda.
Hra má 21 hrdinů rozdělených do čtyř kategorií. Pokud hráč cítí, že postava, za kterou hraje daný match, není při dané situaci plně využitá, či by jeho team potřeboval něco trošku jiného, má možnost ji kdykoliv během hry změnit.

Legolas what do your elf ears hear?

S pokročilejší herní strategií přicházejí na řadu i sluchové vjemy. Jak se jednou naučíte, kterak zní ta či ona ultimate, budete už vždycky vědět, co vám v příštích vteřinách čeká. I kdybyste byli slepí.
(You hear "Fire in the hall."? Spread so you won't be an easy team kill. "The justice rains from above"? Look up at the sky and shoot that Pharah down. Weird japanese nonsense? You better dodge the incoming dragon.)

Takže to máme grafiku jak od Disneyho, sluchátka, která pro jednou nebudou úplně zbytečná a celkově zábavnou hru, která přitom není až tak náročná... Má tedy Overwatch také nějaké mínus? Bohužel ano.
Všechno to úžasné si totiž vyžádalo svoji daň. Pro každého s obyčejným, nehráčským notebookem bez grafické karty a super výkonného procesoru se Overwatch stává nepoužitelnou. Takže pokud nemáte zrovna plné prasátko a nevíte, na co bouchnout těch třicet tisíc v něm, nezbude vám než si zahrát u přátel, tak jako já. ¯\_(ツ)_/¯

With this I bid you my farewell... And kids..? 

You know, the world could always use more heroes.