Quick check of the late to latest movies

Captain America: The Winter Smolder Soldier
První Cap byl, myslím nejen pro mě, velkým zklamáním. Typická hrdinská zápletka, o tom jak je důležitější mít všech pět pohromadě, než vypracovaný tělo, kde přitom hlavní hrdina nedá ani ránu, dokud se mu nepodá zázračné břišáky-dodávající sérum.
Následně Avengers, kde se Steve taky moc nepředvedl, až na tu svoji naprostou neschopnost přizpůsobit se jakémukoliv modernu. Proto až pokračování ukázalo jeho opravdový potenciál.
Těžko říct, jestli za to může nový sestřih, side-kick Tasha, nebo znovuobjevený trik se super hot záporákem (co vlastně není záporák... oh Loki how I miss you....), ale druhej Cap byl rozhodně lepší než ten předchozí.
Když prominu toho trochu nadbytečného Falcona a místo toho přidám návaznost Agents of S.H.I.E.L.D.,
maličko politiky, feels všeho druhu (od my God Bucky po my God Tasha), a celkově S.H.I.E.L.D. v troskách.. Gratuluju Marvelu k dalšímu úspěchu, neb to všecko jen ukázalo, že Captain America rozhodně není tak ztracenej případ, jak jsme si mysleli.

Amazing Spider-man 2
Bohužel po výše zmíněném blonďatém six-packu přišel nevýrazný kámoš od vedle, ehm, chci říct legendární Spider-man, který už však tak vysokou laťku prostě přeskočit nedokázal.
Efekty byly vážně nádherný, že by je i Harry Potter záviděl, někdy bylo dokonce i vidět původní a čistě komixové záběry a koncepty v akčnějších scénách.
Po grafické stránce byla pavoučí dvojka opravdovou lahůdkou pro očka. Avšak ani všechny grafické efekty a slow motion světa by nedokázali zakrýt, že nadějné pokračování vyplácalo hned tři záporáky, aby se stejně většina natočeného materiálu zaobírala jedním zničeným vztahem..
Nic proti tomu, ale já jsem tedy žila v představě, že když chce člověk vidět slaďák, tak nejde do kina na Spider-mana (well snesu hodně, ale tohle zabilo poslední naděje...) Nakonec pak člověk z kina odchází s nenaplněným dojmem a pocitem, že ani neví, o čem ten film vlastně byl.

Divergent
Vážně zajímavý koncept civilizace, který vás donutí přemýšlet o světě, vašich volbách, přátelství a lásce aneb úspěšné pokračování dystopických románů všeho druhu.
Přesto, že tohle téma je teď všude (The Hunger Games, The Maze Runner, The Giver and on...) Divergent nebylo takové zklamání, jak bych čekala.
Shailene Woodley mi přirostla k srdci, stejně tak i Ansel Elgort, který pro mě v roli jejího bratra, byl naprostým překvapením.
(Well, když ty dva byli na scéně, klidně tam mohl blikat i ten neonovej nápis Love you Hazel Grace a nikdo by se to mu nedivil..)
I Theo James byl moc hezkej Čtyřka, byť na moje představy maličko starší. Takže i když se to celá jeho, uznávám velice pěkná existence, snažila dohnat ve všech směrech, nic to nezměnilo na tom, že mi romance mezi Tris a Čtyřkou přišla místy trochu pedofilní.
Film se ale nad očekávání vyvedl, vzbudil správné pocity, potěšil oči a i celkem věrně interpretoval knihu, takže dávám palce hore.

The Fault in Our Jars Stars
TFiOS jsem jako knihu milovala od první stránky až po poslední. Mnoha lidem se zdála přitažená za vlasy, a já jejich názor chápu a plně toleruji. Avšak knihu nepřestanu mít ráda, jen kvůli tomu, jak dopadla, nebo že prý dávala falešné naděje. U filmu jsem se tak dost bála, že vyzní špatně a že dá jen za pravdu odpůrcům.
TFiOS mě ale překvapilo ve všech směrech. Líbila se mi práce s kamerou a velmi zvláštní typ filmu/filtru. Nevím, jak to popsat, ale po vizuální stránce nemůžu jinak, než tleskat.
Ohledně obsazení jsem si také nebyla zprvu tak jistá.
Něvěděla jsem, jestli Shailene nebude pro roli příliš křehká a jestli tím nezkazí Hazelin pohled na věc, pro který jsem si ji tak oblíbila. Stejně tak jsem se strachovala, jestli Ansel nebude působit jako moc velkej frajírek.
Ale i tady mě, jak Shailene, tak i Ansel, naprosto odzbrojili. Po prvních pár scénách jsem se do nich zamilovala stejně jako v knize.
Potěšil i fakt, že film se od knihy (alespoň tak jak si to pamatuju) odklonil asi dvakrát, z čehož mě to opravdu mrzelo až na konci při Okay.
Sečteno a odečteno, The Fault in Our Stars správně vyloudilo úsměv na tváři ve scénách úsměvných a slzy v očích při těch smutných.

How to train your dragon 2
HTTYD jsem si vážně užila. Podle všech očekávaní jsem naprosto zbožňovala nejen Toohlesse ale i Hiccupa, kterej výrazně dospěl a taky parádně zdokonalil všecky ty svoje dračí udělátka. I jeho vztah s Astrid se vyvynul, ale díkybohu, zdaleka nebyl jedinou náplní filmu. Valka byla parádní, což se ale nedalo tak říct o jejím vztahu se Stoickem, který už místy trošku drhnul, na to, co se stalo na konci a že to vlastně všecko přišlo nazmar. Příběh pak, byl sám o sobě rozpolcený do několika dějových linek a evokoval tak maličko hledání ztracených horolezců v alpách.
Ale pryč s negativitou, na animák to šlapalo výborně.
Potěšila mě přenádherná animace, noví draci, vtip i perfektní anglický dabing. Všecko to rozhodně pomohlo k nálepce dobrého filmu (and we'll see how the third one will look like..)
Jediné, co musím opravdu vytknout jako mínus je, že spoustu dobrých scén vyplítvali do trailerů a ve filmu už toho pak k objevovaní moc nezbylo.

X-men Days of Future Past
So again si sotva pamatuju, co se za celej film vlastně událo, ale na konci jsem tleskala jako pako. Zápletka, byť maličko nevýrazná, se ale dá snadno omluvit, neb v těhle X-menech hráli role spíš emoce. Nostalgie, narážky na komixy a historii charakterů a spousta, spousta vtipu (a to ať už šlo o Wolverina na kontrole kovu, nebo o prakticky jakoukoliv scénu se všemi milovaným Quicksilverem...) Pokud šlo o humornou stránku, tak X-meni opravdu nezklamali.
I shipeři si samozřejmě přišli na své. Erik a Charles perlili jako o život, a jestli se někdo nezamiloval do Ericových koulí... (Oh don't be sutch a perf! I meant these!)
Některé scény se zdáli býti více než zbytečné, ale vlastně všecko se dalo vysvětlit jednoduchým: „Ale co, vždyť to vypadá tak naprosto COOL!“ X-meni tak trochu působili jako show, na kterou se ovšem velice dobře koukalo. Tak jako tak, dávám bonusové body za celkový výkon a znovu tleskám závěrem.

Žádné komentáře:

Okomentovat

„Friendship is born at that moment when one man says to another: What! You too? I thought that no one but myself.“
- C.S.Lewis

Follow