Star Wars Episode VIII: The Last Jedi

#attentionporg

Kdo nežije v hobití noře, určitě již slyšel něco málo o kontroverzi posledních Hvězdných válek. Fanoušci se rozdělili na dva tábory, jedni je opěvují a druzí tvrdí, že jde o propadák. Kde je ale pravda? Jak se nás to samotné Star Wars snaží naučit, tak jako ten náš, ani život v předaleké galaxii není jen černobílý. Nic není zcela výhradně dobré, nebo zlé. A tak i pravda o nové episodě leží někde uprostřed.

Naprosto chápu, jak zhrzené a zklamané fanoušky, tak i ty, kteří z kina odešli nadmíru spokojení. Star Wars už pro nás nejsou pouhý film, který si může dopadnout, jak chce. Každý má svoji vlastní představu o tom, jakým směrem by se jejich příběh měl dát. Všem se však zavděčit nelze.
Co by bývalo mohlo reputaci snímku alespoň trochu napravit byla jeho návaznost. Výměna režiséra J. J. Abramse za Riana Johnsona ovlivnila celou jeho finální podobu. Způsobila, že některé postavy takzvaně přes noc změnili charakter (I'm looking at you, Poe.), většina napětí, které The Force Awakens tak pracně budovalo a věci, které byly v předchozí části nastíněny jako důležité byly odvrženy stranou. (Někdy doslovně, viz Lukův lightsaber, jindy metaforicky, záhada v podobě původu Snokea a Rey.) 
To všechno a k tomu ještě celkový pocit, který si z filmu odnášel nejeden divák, že na rozdíl od The Force Awakens, která byla nařčena z přílišné podobnosti s původní trilogií, je tento díl naopak dost odlišný. I když je tato odlišnost velmi polemická, vzhledem k očividným inspiracím v The Empire Strikes Back, nelze popřít, že The Last Jedi působí tak nějak zvláštně jinak, jako by vůbec nenavazoval na předešlou episodu.

To by bylo obecné hodnocení episody VIII, teď k jejím jednotlivým stránkám a částem a mých (často rozpolcených) názorům na ně.

Asi nejdůležitější pro mě bylo naplnění mých představ o vztahu Rey a Kyla. Již od sedmé episody jsem měla ohledně jejich osudu jasno. Moje elaborátní teorie zahrnovala jejich setkání v Lukově Jedi Temple, Rey being a Kenobi, Lukovu neschopnost a neochotu Rey něco naučit, což vyústí v její přiklonění se na Kylovu stranu, Force Bond a především zakončení příběhu tím, že společně najdou rovnováhu mezi Temnou a Světlou strannou. Nebyla jsem sama, kdo tuto teorii podporoval (Z mnoha zmiňuji fanfiction Let the Light In, kde se autorce povedlo, až na pár malých výjimek, téměř přesně odhadnout skutečný scénář použitý v osmé episodě.) a nakonec se ukázalo, že jsme měli pravdu. Nebo alespoň částečně. Z toho jsem měla pochopitelně ohromnou radost, až na malý háček...

Kylo, baby, I know you're new to the whole flirting thing
but you're not going to get the girl if you keep telling her things like that.

Rey je obyčejná holka? Na jednu stranu rozumím poselství, které se divákům tímhle gestem snaží Rian Johnson předat. Na druhou stranu, sám George Lucas jednou prohlásil, že Star Wars jsou jako poezie a že se "rýmují".
Představte si o kolik poetičtější by Star Wars byly, kdyby skončily stejnými postavami, pouze s opačným výsledkem. Kenobi versus Skywalker, kteří se nakenec sejdou někde na půli cesty. One turns to the dark, the other to the light, together through love they find balance. (If that isn't poetry then I don't know what is.)
Krok učinit z Rey "nikoho", i když chápu pohnutky, které za ním stály, nemohu označit za nic jiného než za propásnutou příležitost, jak uzavřít Star Wars čistě a cyklicky.
(Nezbývá tak než doufat, že Kylo ohledně Reyiných rodičů lhal, či alespoň mlžil, a i když je to krajně nepravděpodobné, věřit, že pravda o původu Rey je jinde.)

Kdo mě zná, dobře ví, že mi není pomoci, rozdílné úrovně a aspekty záporáctví mě zkrátka přitahují. Není tak divu, že druhou největší radost mi přinesl rozvoj charakteru grand marshala generála Huxe a především jeho rivalského vztahu ke Kylovi. (Třebaže s ním od začátku až do konce bylo zacházeno jako s kusem hadru.. Doslova.) 
Přesto, jak málo mu bylo věnováno času, jsem měla pocit, že se někam posunul. (I když za to mohly tři sekundy, kdy se chystá vytáhnout zpod kabátu blaster.)

Za nejoblíbenější scény bych, jak z pohledu filmové kritičky, tak i fanynky, označila, za prvé celou scénu od zabití Snokea až po konec souboje s rudou gardou. Tady nejen, že jsem se dočkala malého teaseru, jak by to mohlo vypadat, kdyby Rey a Kylo spolupracovali, ale ještě jsem si mohla vychutnat zajímavě pojatý souboj, který nutně nevyžadoval pouze máchání světelnými párátky.
Za druhé, podle mě, naprosto ikonický moment ticha, kdy admirálka Holdo skokem do hyperprostoru roztříští loď Prvního Řádu, neboť to byl okamžik, kdy jsem i já, zarytá komentátorka, zapomněla mluvit.
Pokud bych měla psát o oblíbených scénách čistě z vizuálního hlediska, musela bych zahrnout celý film. Jednalo se bezesporu o zatím nejpestřejší a nejvíc esteticky uspokojivý díl Star Wars, který jsem kdy viděla. Sice kvůli tomu byl degradován na "doesn't feel like Star Wars", s klidným svědomím však mohu říct, že to stálo za to.

You bet I'm still salty over Finnrose,
Stormpilot was fucking ship of the century!
If only Disney had the balls.. If only.

Samozřejmě bylo i několik "málo" problematických míst...
Jmenovitě zcela zbytečná výprava na Canto Bight, která filmu nepřinesla žádný posun. (Jen potenciální podklad pro romantickou zápletku, o kterou se nikdo neprosil, a do očí bijící narážku na kapitalismus.)
Dále pak rychlý odpis kapitánky Phasmy, ve kterou jsem vkládala tolik nadějí a jež potkal podobný osud jako kdysi Bobu Fetta.
Příliš mě neoslovila ani Leiina near-death-experience, jejíž provedení mi silně evokovalo Guardians of the Galaxy skřížené s Ježíšovým nanebevzetím. A to nemyslím jako kompliment.. Nechápejte mě špatně, opravdu nemám nic proti tomu, aby Leia aktivně používala Sílu. Dokonce bych bývala uvítala, kdyby jsme takových scén viděli víc. (Například takto, jen výrazněji, aby to viděli i lidi bez mikroskopických brýlí.) Ovšem příště by se tyto scény měly dělat víc s citem, aby nepůsobili divně a nepřirozeně.
V poslední řadě mě neohromil ani Force-ghost Yoda, který byl prostě too forced a slovy Luka "a cheap move".

Nic z toho však pro mě nebyl dostatečně pádný důvod The Last Jedi vyloženě nenávidět. Možná jsem byla v některých ohledech trochu zklamaná, jinak jsem se ale, od pečených porgů až po prvotřídní prvořádovou žehličku, parádně bavila. A o tom to přece má být.
Možná teď vyslovím velmi nepopulární názor, ale podle mě Star Wars nikdy nebyly perfektní. Ne tak, jak to o nich všichni tvrdí. Než po mě začnete házet kameny, vzpomeňte si na všechny ty chyby a nesrovnalosti. Incest, písek, midi-chloriany. Star Wars nikdy nebyly dokonalé a přesto je milujeme.

Všem, kterým se nové Star Wars nelíbili, nebo těm, kteří v tom ještě nemají úplně jasno, tak odkazuji následující hlášku: Not by fighting what we hate, but saving what we love.
Jinak řečeno, nekažte si Star Wars pro jejich chyby, ale užívejte si to pěkné.

May the Force be with you, always.