Honest reviews

Zdravím vás, dnes jsme se tu sešli, abychom probrali několik zvláštních? kontroverzních? uměleckých? - no zkrátka snímků, které jsem v poslední době viděla a ke kterým se toužím oficiálně vyjádřit.

Lady Bird

V jedné (zato velmi dlouhé) větě trochu netypický, humorně pojatý, ale především velmi dobře natočený a sestříhaný, upřímný a věrný kousek o obyčejném životě středoškolačky na malém městě, který mě sice úplně neuchvátil, ale přesto přinejmenším příjemně potěšil.

The Shape of Water

Každý máme nějaký ten svůj kink a hodně z nás, mě nevyjímaje, už ve svém životě napsala, nebo alespoň vymyslela nějakou tu fan-fiction. Bohužel, nevím, jak vy, ale já jsem z toho na rozdíl od slavného režiséra Guillerma Del Tora neviděla ani cent.
Jeho Hellboy prequel (aneb co dělal Abe Sapien než přišel do B.P.R.D.) sklidil velký úspěch a já naprosto chápu proč. Nejen, že se svezl na retro vlně, ale ještě k tomu se mu podařilo zachytit velmi specifickou atmosféru. Od soundtracku (kterého se asi nikdy dost nenabažím) až po celkovou výpravu, tenhle kousek doslova přetékal nostalgií.
Přítomnost magické až snové reality, byť s občasnou dávkou nechutnosti, pak jen potvrdila, že způsob, jakým Del Toro točí se nezapře, i když vyměníte obvyklé označení horor za "romantiku".

Blade Runner 2049

Původní Blade Runner byl ve své době průlomovým snímkem, ze kterého se postupem času stala klasika mezi sci-fi tvorbou. Já osobně jsem ho však nikdy neviděla.
Moje očekávání pro jeho volné pokračování byla velmi nízká. Nejen, že šlo právě o pokračování, moje nároky na sci-fi nejsou už do začátku příliš vysoké. Nejspíš i proto mě překvapilo.
Nemyslela jsem si, že se bude jednat o tak vizuálně heavy záležitost, ale jak už jsem psala, byla jsem velmi příjemným způsobem vyvedena z omylu. Atmosfericky se jednalo o zajímavou podívanou, kterou bych rozhodně doporučila všem umělecky založeným jedincům.
Ani příběhově jsem nebyla vyloženě nespokojená a tak mohu konstatovat, že pro jednou konečně nějaký film dostál svému jménu a hypu, který kolem něj byl.

The Greatest Showman

(Omluvte změnu jazyka, slibuji, že se to nestane tradicí, jen pro tuhle recenzi zkrátka nemám v Češtině ty správná slova.)
An amazing show, a beautiful piece to look at, but otherwise not that great of a story. I went into this hoping to get some background for the wonderful soundtrack and that was what I got yet nothing more.
Those who were expecting the "progressive portrayal" of disabled and POC people had simply fallen victim to the false advertising. Not only were these characters treated like something less but were also repeatedly taken advantage of.
And don't even get me started on how bad this was as a depiction of a historical figure. It almost seems that "inspired" and "based on a true story" gained a new meaning along the lines "barely has anything to do with". Not only was this the very definition of sugar-coating but also exactly something the real P.T. Barnum would do; completely twisting the truth.
Don't get me wrong I still think it's a visually and audibly pleasing movie that has the power to make me both sing and dance (like any good musical should). I just hope nobody took it too seriously.