The story of how I sat on the Wall of fame

Dildohradba The Wall of fame
Foto by Ivo Delltar Stružinský.

Rok uběhl skoro stejně rychle, jako když Usain Bolt sprintuje na Olympiádě a já se konečně dočkala. Po roce jsem zase mohla navštívit Festival Fantazie, událost roku pro fanoušky všeho druhu.
Ještě než ale začnu své vyprávění o nových dobrodružstvích, ráda bych zavzpomínala na ta předešlá. To adress the elephant in the room.. Proč jsem vlastně o minulém ročníku nenapsala? Především proto, že minulý rok se udála menší změna v mém jinak zajetém rituálu.
Dříve jsem chodila hlavně na přednášky a moc se nevěnovala dění kolem. Možná i proto, že jsem neznala moc lidí a nebyla jsem ani dost "dospělá", ani dost odvážná na to, abych se s němým cizím dala jen tak do řeči. Neměla jsem tolik příležitostí užít si con jinak než právě na přednáškách. To se ale minulý rok změnilo a já jsem tak ztratila pevnou půdu pod nohama. Nevěděla jsem, jestli se vůbec chci svěřovat se svými zážitky, pokud šlo hlavně o historky z poznávání nových lidí.
O rok později, je mi maličko líto, že jsem nic nesepsala, neboť všechny dosavadní cony jsem měla dobře zaznamenané a přesto, že články o nich moc lidí nečetlo, jsem za ně byla ráda, protože dokumentovali moje vzpomínky.
Chtěla bych jen ve zkratce shrnout, že FF 2015 pro mě byl přelom. Vyzkoušela jsem si, jaké to je být poznaná v cosplayi a dokonce jsem díky tomu našla i dvě super party. Mnoho lidí, které jsem viděla dřív jen z dálky jsem poznala blíž, někteří z nich se během dalšího roku stali mými přáteli. Zkrátka a dobře, FFko mi ten rok otevřelo oči.

Teď, pokud proti tomu nebudete nic namítat, se vám pokusím, co nejlépe a nejvýstižněji (a aniž bych vás unudila k smrti) popsat, jaký pro mě byl letošní ročník, abych se za sebe nemusela na budoucí stydět.

Foto by Martin Jekkyl Řehánek.

Začneme na úplném začátku. Tedy páteční cestou. Ta letos bohužel nezahrnovala dopravu autem až na místo určení. (Dad, how could you do this to me?!) Chtě nechtě jsem musela strávit pár hodin v autobuse. To by nebylo nic strašného, kdyby nebylo tropické vedro a přede mnou a mojí kámoškou (lomeno FF spolubydlící) neseděl ten nejhorší páreček zapšklých čtyřicátníků, jaké jsem kdy viděla.
Dokážete si to představit... Po něčem, co se zdá být jak věčnost se zase vidíte s někým, s kým si opravdu rozumíte. Samozřejmě sotva dokážete skrývat své nadšení, natož upravit výšku svého hlasu.
Ani jsme nevyjeli z Prahy a už jsme dostaly kázání, jak ve škole, že nás prý "Nebudou takhle poslouchat celou cestu!". Really wouldn't be such a big deal, jen kdyby pak za půl hodiny, ti samí pokrytci nezačali šustit pytlíkama se svačinou, že to slyšel celej autobus, a nepřestali, dokud jsme nebyli v Chotěboři. Nemohla jsem si odpustit narážku na Účastníky zájezdu.. ("Doufám, že nebudou strkat ty kosti od kotlet za sedačky a vrátí ty hnědý podšálky.")
Aby toho nebylo málo, když jsme konečně dorazily, nemohly jsme najít ubytovnu, kde jsme měly spát. Abychom si zlepšily náladu, zkusily jsme ještě pár přednášek, ty ale nebyly moc záživné, takže jsme byly především rády, když jsme se konečně dostaly do postele.

Being the podrždeštník when needed.
Foto by Martin Jekkyl Řehánek.

Další den přinesl zlepšení. Hned ráno mě nabudila přednáška s názvem Star Wars z pohledu Junga. Tam se mi dostalo zrychleného hodinové kurzu psychologie, názorně aplikovaného na Anakina Skywalkera a jeho "stín" Darth Vadera. Na to navázala prezentace SW Ep. VII v úchylných obrázcích, což nebylo nic proti tomu, co mám obyčejně na dashce na tumblr, takže jsem ani nebyla až tolik pohoršena a spíš se dobře bavila. Už tak vtipnou přednášku jsem si neodpustila doplnit o pár svých vlastních poznámek a dotazů na přednášející, zda zná moje oblíbené kousky spojené především s pojmem Kylux.
V sobotu jsem navíc potkala Zuzku, další kamarádku a především úžasnou cosplayerku Ahsoky Tano a fem!Thora. (Známou také pod přezdívkou Tara-Lin.)
S tou jsme se dohodly, že budeme další dny trávit společně, což se později ukázalo být úplně učebnicovým příkladem symbiózy dvou organismů. Sice se ze mě stala Zuzčina podržtaška (lomeno podržLightsaber a později dokonce i podržMjölnir), zato jsem ale měla někoho do party a k tomu spoustu příležitostí, které bych jinak nedostala.
Jednou z takových příležitostí bylo focení pro SkillCraft. Tedy, ne, že bych byla focena, to ne. Za čekání až se Ahsoka propagačně vyfotí u kompjůtrů, jsem ale dostala sladkou odměnu ve formě balení jahodových kuliček do BubbleTea a k tomu jeden herní plakát. (◕ω◕)
Stejně tak jsem měla možnost přihlížet i skupinovému focení Star Wars cosplayů.
Při čekání na výše zmíněné focení jsme také zabředly řeč s fellow cosplayerem v upraveném kostýmu Mandaloriana. To jsem našla dost odvahy a zeptala se jestli si můžu vyzkoušet jeho helmu. Přece jen, jestli někdy budu tvořit podobný armor, chci vědět, jaké to je. Když už jsem jí měla na hlavě, neodolala jsem menší selfie.

Také jsem si splnila sen. Od Vánoc jsem měla doma lízátko ve tvaru prstenu, téměř identické s tím z filmu Deadpool. Díky tomu se mi v hlavě zrodil geniální plán. Věděla jsem zcela jistě, že na FF budou hromady Deadpool cosplayerů a tak jsem se rozhodla, po vzoru filmu, s ním jednoho z nich požádat o ruku. A to se mi nakonec povedlo. Dokonce se mi ze všech cosplayerů podařilo eliminovat i toho, který byl shodou okolností i tím nejvíc in role z celého FF. (Bohužel přihlížející nebyli dostatečně pohotoví a tudíž fotku, jak klečím na jednom koleni a nabízím mu prstýnek nemám.) So now I am engaged to Deadpool.
Místo pohádky na dobrou noc jsem pak navštívila Tess se Zlatým fondem špatných českých fanfiction, kde nám trochu přiblížila ten klasický trash, na který jednou narazil snad každý fanoušek.

V neděli jsem se nechala strhnout a přesto, že to nebylo zrovna ten den v plánu, jsem vytáhla svůj cosplay na Beth Greene z The Walking Dead. Kupodivu i s líčením jizev a nasazováním sádry na ruku jsem byla rychlejší a jsem ještě stihla cosplayera v akci aneb převlékání Zuzky za Thora. Hned, jak jsme vypadly z ubytovny zastavil nás Blair, aby natočil Zuzku do videa s komiksovými hrdiny. (To jsem trochu zamáčkla slzičku, protože Walking Dead jsou taky komiks, ale co se dá dělat. Když máš málo známé postavy, musíš s takovými věcmi počítat.) Celkově mě moc lidí nepoznávalo, i tak se ke mě ale chovali hrozně mile. (Mnoho z nich si zřejmě myslelo, že jsem "jen" opravdu zraněná.)
Asi nejvíc cute encounter byl s cosplayerkou Baymaxe z Big Hero 6. Jako správný robot-lékař se mě zeptala, jak moc mě moje rány bolí a věnovala mi náplast.
Tím ale zájem o naše cosplaye nekončil. Po pár hodinách potloukání se kolem a natáčení reversed gender Thora a Captain Americy, jsme se zmoženy vedrem opřely s ledovou tříští v ruce o zídku mezi KD Juniorem a Sokolem. Už ani nevím, jak přesně se to stalo, ale všimly jsme si, že nahoře na zídce sedí několik cosplayerů a ti nás nakonec přizvali k sobě.
Musím uznat, že zídka byla asi tak pohodlná jako Železný trůn, zato efekt měla parádní. Stejně jako nejméně pozadí friendly křeslo v Západozemí měla tu moc, udělat z nás celebrity. Málo kdy se totiž stává, že se na jedné zdi sejde poník, Indiana Jones, hobbit, Pán nazgûlů, Deadpool, Scarecrow, Thor, Já někdo, koho nikdo nepoznal, Legolas a Captain America. Nejen, že si nás hodně lidí všimlo, ale většina hned vytáhla i fotoaparáty a mobilní telefony, aby si nás zvěčnili do sbírky. Takhle jsme strávili několik hodin, vyhříváním se na slunci (a v záři blesků z foťáků).
Když jsem v dálce znovu zpozorovala Baymaxe, chtěla jsem ho představit partě a tak jsem na něj zavolala. Na své jméno však nereagoval, musela jsem tedy zvolit jinou metodu. Moje "Au, to bolí!" muselo být hodně přesvědčivé, neboť pár sekund po tom, už jsem měla v jedné ruce náplast a v druhé lízátko.

Foto by Roman Randalf Kresta.
(Tbh I have so much photos of both my cosplays
 in his FF 2016 albums that I lost count..)

V té době už se obrana Dildohradby, jak chlapská část označila naši "Zeď slávy", začínala pomalu rozpadat. Část party ten den odjížděla domů a tak jsme si dali sbohem.
I já jsem se přesunula na Pottercon, tam právě dozníval prodloužený workshop. Já však nešla tvořit nic z workshopové nabídky, nýbrž navštívit Hanetku, úžasnou bytůstku, která mi přislíbila pomoc s výrobou nových náušnic na cosplay. Jak se ale ukázalo, nakonec jsem na náušnice, Lenčiny ředkvičky, ani nesáhla. Můj skill se ukázal být na levelu 1, takže všechnu práci odvedla jen Hanetka. To však neznamenalo, že jsme se nebavily. V celé partě, i s posledními tvořilkami jsme rozjely debatu o překládání fanfiction. Když bylo hotovo (a já se několikrát omluvila a poděkovala své cosplayové zachránkyni) běžela jsem najít Zuzku, abych se pochlubila a dohodla se, co budeme dělat dál. Nakonec jsme se rozhodly pro Tess na Star Wars linii a její Souboje v ep. 7. K našemu velkému překvapení se v půlce přednášky objevili kluci ze Zdi, aby se s námi naposled rozloučili. (Jak zjistili, kde budeme, je mi dodnes záhadou.)
Když přednáška skončila, neměla jsem ani já, ani Zuzka chuť jít spát. Naštěstí nás Petra/"Captain" v převleku Anakina přesvědčila, že by nebylo od věci, když už je venku tma, vytáhnout z batohů naposledy naše světelné meče a dát menší fight. Tak jsme skočily na pokoj, vzaly Zuzčin meč a můj dlouhý černý plášť baloňák a vyrazily jsme na louku předvádět se s lightsabery.

Foto by Cosplay Huntress (more of it here).

Další den už byl cosplay plán jasný. Už předem jsem měla domluvené focení s Cosplay Huntress. Obě jsme ve svých branžích poměrně nové, to nám ale ani v nejmenším nebránilo v zábavě. Navíc jsem při přípravách zachytila i Zuzku, jak se znovu líčí na Ahsoku, dali řeč a domluvily se, že dáme photoshoot společně. Takže jsme mimo obyčejných cosplay fotek našich postav udělaly i pár trochu kreativnějších. (The weapon exchange, Fight!, Ahsoka testing her powers.)
To ale nebylo všechno. Focení jsem si ten den užila mnohem víc. Večer se totiž konal FF cosplay. Přesto, že jsem na něj nešla, byla možnost se před soutěží vyfotit od profesionálů. To jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít. Fotokoutek jsem navštívila nejdřív s Harry Potter skupinkou a pak také sama.
Následovalo maličko smutné rozloučení se Zuzkou, která odjížděla hned po skončení soutěže domů.
Abych si zvedla náladu, odhopkala jsem na Harry Potter linii na, tuším posledním, večerníček na motiv z knížky Bajky barda Beedleho, tentokrát v podobě telenovely. (Tady musím zatleskat nejen hercům, ale i publiku, jejichž emotivní "ááách" musela jistě slyšet celá Chotěboř.)
Potom mě už čekal Multifandomový souboj slashů, jinak známý jako dvě hodiny nejtěžšího rozhodování v mém životě. (Nemůžete přede mě postavit Kylux a Strompilot a ptát se, co mám radši. To je ta nejhorší forma mučení.)

Murder weapon of choice? Scissors!
Same as for Luna,
foto by Cosplay Huntress (more of it here).

Sotva jsem se dostala do postele a zavřela oči, už byl další den a sním znovu líčení na Beth, tentokrát podle předem připraveného cosplay plánu. Před domluveným focením jsem měla plno času a tak jsem si skočila na horkou čokoládu. Tu jsem nejen, že dostala zadarmo, protože jsem konečně nasbírala dost razítek na zákaznické kartičce, ale ještě jsem k tomu byla dotázána, či mě moje rány moc bolí. (To mě upřímně vzalo za srdce. Ať už si slečna myslela, že jsem opravdu zraněná, nebo mi jen chtěla udělat radost, rozhodně mi zvedla náladu.) Poté jsem se vydala na Poprvé se (v) zombie. To kupodivu neobsahovalo žádné nechuťárny, (tedy pokud se nepočítají obyčejné zombie věci, jako odpadávající maso a pod.) ani žádné jiné sprosťárny, jak by mohl naznačovat název. Místo toho jsme strávili hodinku s neobvyklými koncepty zombií v různých filmech, způsobem jejich léčby, přenosu nákazy atp.
Pak už byl čas na photoshoot. Čekání na mojí fotografku mi zpříjemnila Zuzka číslo 2, která můj cosplay poznala a poprosila mě o fotku. Daly jsme se do řeči a než jsme se nadály přišla Niky (alias můj anděl s fotoaparátem v ruce) a udělala nám fotku v tradiční Waling Dead póze. Na to volně navázal photoshoot č.2, kde se nám, i přes menší komplikace v podobě nepřízni počasí - nepříjemného větru, který mi pořád cuchal vlasy, nakonec podařilo udělat pár pěkných fotek.
Focení nezabralo tolik času jako předchozí den díky čemuž jsem následující přednášku Walking Dead - kdo se setkal s Lucille stihla naprosto bez problémů. Na to jsem navázala další super Percy Jackson přednáškou na téma shipy a příjemné odpoledne jsem završila návštěvou pověstné zídky společně s ledovou tříští po mém boku.
Jak se začalo stmívat, měla jsem jasno - rychle na pokoj, do sprchy a všechno smýt. Za chvilku jsem byla jako ze škatulky, před odchodem jsem ještě nasadila jediný povinný prvek z dress codu, masku - černou škrabošku, a mohla jsem zase vyrazit. Na Předvečer všech svatých, závěrečnou Harry Potter párty, jsem to stihla dokonce v předstihu. Musela jsem si tak ještě chvilku počkat, ale stálo to za to.

Foto z alba FB stránky Potterfan.

Jen, co se otevřely dveře do sálu - uvítaly nás svíčky vznášející se u stropu, volný parket a projekce velké síně v době Halloweenu na promítacím plátně. Pak přišlo zahájení v podobě nacvičeného předtančení (shout out pro Patoložku v kostýmu Thorina Pavézy - úžasná podívaná!), potom už se začly hrát klasické pecky a mohlo se začít "trsat".  Nejdřív jsem se bála, že budu sama, to ale bylo od pravdy daleko. Nejdřív jsme se našly s kamarádkou Tamy, postupně se přidala i druhá Zuzka a další jejich známí a přátelé. Nakonec jsme blbli v jednom velkém kroužku a vymýšleli nejrůznější nové dance moves. (Naše favority jsme pojmenovávali podle obyčejných denních úkonů od klasického, v našem podání o dost obohaceného,"Prádla", přes "Myjeme sprchový kout" až k "Kde je ten pavouk?".) Když už se v místnosti nedalo dýchat a byla nařízena povinná větrací pauza, rozhodla jsem se, že už mám dost a že s párty pro letošek končím.
Po cestě na pokoj jsem si všimla malého hloučku lidí s kytarou sedícího na chodníku. Nejspíš bych se nepřidala, ale když jsem si všimla Legolase v civilu, rozhodla jsem se si na chvilku přisednout. Chvilka se nakonec protáhla na několik hodin, do postele jsem se tak dostala až někdy kolem páté.

Předposlední den na FFku jsem kupodivu neměla moc, co na práci. Přes den jsem byla jen na přednášce Polokrevní proti Jupiterovcům, kde jsme dali menší fight mezi dvěma tábory. Na pěsti, díky bohům, nedošlo. Jediný způsob, jak jsme měli povoleno podpořit naše oblíbence bylo zvednutím ruky, či nadšeným pokřikem. Většinu dne jsem trávila s Legolasem a jeho přáteli.
Večer jsem si ještě odskočila na Příběh (erotických) hraček, naučnou přednášku, která nebyla vůbec trapná, naopak přímo přetékala vtipem. S poznámkami typu "S naším análním kolíkem, můžete být i poníkem" bodovala přednášející u publika na celé čáře. Ani to se však nezdrželo nejrůznějších komentářů a poznámek. Na hodině téměř nepřetržitého smíchu se tak podíleli všichni zúčastnění. Pak jsem se vrátila ke skupince před Sokolem, kde jsem stejně jako předchozí den, strávila celou noc zpíváním s kytarou a dobrým pitím.

V den odjezdu jsem měla v plánu odjíždět velmi brzo, osud tomu ale chtěl, můj odvoz domů píchl kolo a já tím pádem měla ještě téměř půl dne k dobru. Poprvé za letošní ročník jsem zavítala do ČajoFFny. Sice jsem přišla o pár zajímavých přednášek, zato jsem ale byla odměněna dvěma hodinami relaxu a ticha, kterého je na FF každý rok jako šafránu. Po tom, co jsem se konečně rozhoupala k odchodu jsem se vydala na Sportnovní anime. Tam jsem kupodivu nedostala anime tipy typu Free, nebo Haikyuu, jak sem očekávala. (Což mě maličko zamrzelo, i když mi byly doporučeny dobře vypadající, kvalitní kousky, protože jsem z celé duše doufala, že najdu nějakou "nekvalitní fanservis špínu".) Pak jsem se rozhodla oživit si vzpomínky na děctví s přednáškou Čarodějky (Charmed), kde jsem se dozvěděla, že nejsem zcela jediná, kdo těžce crushovala na Colea. A to včetně mužského osazenstva v místnosti. Jako poslední jsem zavítala na Novinky anime od Norda. Ten mě nezklamal a stejně jako minulý rok mi nabídl věcný a přesto vtipný a trefný komentář k nejnovějším animovaným hitů.

Tím jsem završila svých sedm dní na FF a musím říct, mohlo to být i lepší, ale ani vyčerpání z nedostatku spánku, ani bolavé klouby ze špatné postele, ani astmatické záchvaty z nedostatku vzduchu, nic z toho mi nedokázalo zkazit tu nejlepší dovolenou z celého roku.

Last words to say, abych udělala dobře pár jedincům, které jsem zcela úmyslně vynechala z výčtu, protože si nepamatuji, který den jsem je přesně potkala a nikam jinam se nevešli... Gratuluji k úspěšnému cosplayi Dila Howltera, Oscara Isaaca, mladým Feelings z Inside Out i drobnému Foxymu z Five Nights at Freddy's, Medicovi z Team Fortress (posílám pusinku holubovi!), snad best kostýmu z Overwatch ever aka Edge Lorda Reapera a té nejroztomilejší Chloe Price z Life is Strange, kterou jsem kdy viděla.
Pokud jsem někoho napsala špatně, či jsem nějakou přednášku uvedla ve špatný čas nobody cares a Vám to vadí, klidně se ozvěte já se na to vykašlu a nechám to tak a já to samozřejmě změním.

May we meet again, kids!