The story of how I made friends within The Dark Side and The Light

Kylo Ren cosplay by Zdeněk Jechort

Oficiální mezinárodní den Star Wars se sice slaví každoročně 4. května, mě se ale vyplatilo počkat.
V sobotu 7. května jsem časně (v 5 hodin ráno) vstala, vypravila se a vydala na cestu. Kolem půl osmé jsem už nedočkavě přešlapovala pod Staroměstským orlojem. České Star Wars skupiny, Rebel Legion - Lion Base, Czech Garrison 501st Legion, lidé s kostýmy, tématickými tričky i ti bez nich, kteří jen chtěli ukázat, že jsou fanoušky, ti všichni se měli sejít právě na Staromáku.

photo by Natálie Noella Špálová (from here)

První vlaštovky jsem začla pozorovat už během pěti minut. Kylo Ren v teniskách, kluk se světelným mečem napůl zastrčeným v batohu. Kdo věděl, o co běží, nás rozhodně nemohl přehlédnout.
Jak jsme se začali pomalu přesouvat k pomníku Jana Husa, (kde bylo oficiální místo srazu) bylo jasnější a jasnější, že všichni patříme do jedné party. Padmé Amidala, malí capartíci s plastovými meči a já se svým tričkem s potiskem kapitánky Phasmy. I když trvalo ještě poměrně dlouho, než jsme se jako skupina začali chovat. Vlastně, dokud nedorazila Rebel Legion a 501st Legion, všichni se drželi v dvou až tříčlenných skupinkách. Jak se ale objevili hlavní aktéři dne se svými oficiálně schválenými kostýmy, show mohla začít. Chvilku bylo focení u památníku, nějaký ten rozhovor pro televizi a noviny. V prostojích se mezi sebou pošťuchovali malí účastníci. Zdaleka nejlepší byli dva sotva po pás velcí Darth Vadeři. Nejdřív se trošku popichovali se světelnými meči až se nakonec dohodli, že jsou na stejné straně a dali jedno high five.

photo by Alexandre Brezine (from here)

Kolem půl deváté se skupina pohnula. Než se však vydala na místo určení, zaskočilo se ještě k orloji.
Tam jsem našla svojí starou známou z Festivalu Fantasie i s její vlastní companion. Zbytek dne jsem tak strávila ve společnosti Ahsoky Tano a Leiy Organy.
Po krátkém focení se mohlo, teď už opravdu, vyrazit na cestu. Nejdřív nahoru na Letnou, pak na tramvaj až do Cross Clubu.
I po cestě si člověk užil spoustu zábavy. Ať už při narážkách na špatné vedení Rebelů, když se kvůli nim zbytečně zacházelo, nebo kvůli stížnostem při výšlapu a přirovnávání jeho příjemnosti k písku.
To vše však bylo vykompenzováno, když jsme dorazili do clubu. Tam nás uvítali členové Pražského filmového orchestru spolu s melodiemi Star Wars. Každý, kdo chtěl, také po vstupu mohl dostat lego Arc-170 Starfighter. (Který jsem si doma poctivě složila a pověsila na lampičku nad psací stůl.) 

photo by Petra Zidja Rybářová (from album right here)

Pro děti byli připraveny aktivity jako střílení z blasterů na droidy a Stormtroopery, malování sádrových odlitků, tvoření tématických čelenek a hlavně nejoblíbenější, výcvik rytířů Jedi. Mladí padawani byli rozhodně nápadem nadšeni, zvládnout je byl však úkol hodný jen těch nejlepších masterů.
Ani na starší však nikdo špatně nezahlížel, pokud proti sobě pozvedli své i vypůjčené lightsabery. To jsme si já, Leia ani Ahsoka rozhodně nemohly nechat ujít a tak jsme si též dali jedno kolo.
Na to volně navazovaly přednášky a dětská soutěž o nejlepší kostým. Ta se těšila obzvlášť velké oblibě, neb z mladých verzí filmových postav často padali pěkné perličky. Například, vždy když se moderátorka zeptala na jméno, odpovídali děti obvykle Valinka, Petr, nebo Lukášek. Pak ale přišel sotva školou povinný klučina a k údivu všech se představil jako Kylo Ren. S otázkou, odkud přijel už však svojí roli neudržel..... Od té doby už mu nikdo neřekl jinak než Kylo z Litoměřic.
Když napochodovala na pódium jeho o dost větší verze, (která byla snad ještě vyšší než moderátorka) publikum trochu znejistělo. Kluk se ale nebál argumentovat slovy "Je mi sice 14, ale jsem pořád ještě dítě". To si vysloužilo potlesk hlavně kvůli všeobecnému názoru, že jsme všichni svým způsobem ještě děcka.
Po ukončení dětské promenády jsme se rozhodli prostě nechat volnou ruku osudu, ať už nás zavede kamkoliv. Vždy se bylo na co koukat, neboť stejně jako na každé akci podobného rázu, i tady se nacházela celá škála cosplayerů, ochotných nechat se, s vámi i bez vás, vyfotit. Toho jsem využila a nejednou je donutila, aby zapózovali s mým plyšovým Kylo Renem.

Ať už klasické mini-me, nebo fotky do rodinného alba, s Kylíškem se museli cvaknout všichni.
(Cosplayeři zleva: krásná neznámá, Vojtěch Hanzlík a Martin Pavlica, Bára Nováčková, Zdeněk Jechort) 

I moje společnice byli několikrát dotázány, zda se s nimi mohou lidé vyfotit. Ze všech nejroztomilejší setkání bylo pak, když se na Leiu sypaly malé holčičky přesně s takovou prosbou.
Po nějaké době mě Ahsoka i Leia opustily. Já se ale rozhodla zůstat. Nikdy totiž nevíte, o co všechno jste mohli přijít. A skutečně.

Uznejte sami, nebylo to po úpravě o sto procent přesnější?
｡(◕ω◕✿)｡

Nejdřív jsem chvilku jen tak chytala lelky v přednáškové místnosti, čekala na další přednášky a ve volné chvíli vylepšovala. Jeden z účastníků si dal tu práci a na desce s svítícími tlačítky naklikal symbol Rebelů. Samozřejmě, to bych nebyla já, abych jim to trošku neupravila. Po minutce či dvou už se deska pyšnila navíc i označením Rebel Scum.(=Rebelská špína.)(I jako pokus o vtip, to byl jediný náznak rivality mezi Rebely a Imperialisty na Star Wars dni.)
Mezitím se fronta v podzemí ztenčila a já si tak konečně mohla vyzkoušet virtuální realitu. Rebel Legion a 501st Garrison to totiž před několika měsíci dali dohromady a společně s uskupením CUBE vytvořili krátký fan-film Star Wars: Hunting of the Fallen. (Který můžete v jeho počítačové podobě vidět a "projít si" právě tady.)
Když jsem dostala na hlavu virtuální brýle, chvilku jsem nevěděla, co mám dělat. Díkybohu ovládání bylo intuitivní, takže po krátkém rozkoukání se a naladění obrazu už jsem mohla nerušeně sledovat. Hlava nahoru, doprava a doleva, kolikrát jsem nechala příběh prostě plynout a rozhlížela jsem se po okolí. Uniklo mi sice pár detailů, ty jsem ale dohnala, když jsem si projekt později našla na internetu. I tak jsem si, jak výhled, tak i děj náramně užila.

Dohled nad výcvikem. Pořádek musí být!
(Cosplayeři: Karel Černý a mladý Luke Skywalker?
 Podívejte, vždyť má lightsaber!)

Na toto jedinečné video byla zaměřená i další přednáška. Tam jsem se dozvěděla, že tenhle snímek je první hraný Star Wars film pro virtuální realitu a že pokud se to povede, mohl by ho posvětit i sám Lucasfilm a zařadit ho do kánonu Star Wars. Mluvilo se také o jeho vzniku a tvorbě, která rozhodně nebyla jednoduchá. (Jak se ostatně sami můžete přesvědčit v tomto videu, z natáčení.) Třeba takové bojové scény se musely točit na víckrát, například kvůli tomu, že na sebe herci popadali špatně a nedalo se kolem nich potom projít.
Když jsem z přednáškové místnosti odcházela naposled, všimla jsem si i smutného faktu, že mého Rebel Scum bylo nic netušícími dětmi umazáno slovo Scum, které poté o trochu zkušenější mladík nahradil slovem Legion. Nezbývalo mi než se hořce zasmát. Karma mi to pěkně vrátila, z posměšku se stala propagace.
Tou dobou už se Cross Club vůbec hodně vylidnil, venku už si hrálo jen pár posledních přeživších, kteří nebyli upečeni zaživa odpoledním žárem. I většina cosplayerů shodila ohoz a vzala na sebe civil. Přesto se mi podařilo před odchodem ještě zachytit krásnou momentku imperiálního oficíra a malého Stormtroopera.
S tím jsem se vydala na cestu zpět domů. Vyčerpaná a přesto šťastná ze setkání svého druhu, jsem se těšila už jen na dvě věci. Na gauč s měkkými polštáři a na příští ročník Star Wars dne.

*mysteriously waves a hand* You've got a good feeling about this.